8 C 47/2026-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 11 599,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 135,64 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 351,18 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 9 999,50 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 11 599,50 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní úvěrovou smlouvu dne 4. 7. 2024, na základě které, poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 14 247 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází a byla posuzována jeho úvěruschopnost pomocí automatizovaného modelu. Přezkoumávány byly jeho klientské informace o zdroji příjmů, rodinném stavu, počtu dětí a způsobu bydlení. Žalovaný závazek nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 4 833 Kč a v důsledku prodlení se splácením žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 22. 7. 2025. Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 9 999,50 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutu 1 500 Kč. Žalovaný na zesplatněný dluh neuhradil ani z části a dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listin předložených žalobkyní, a to úvěrové smlouvy ze dne 4. 7. 2024, výpisu čerpání splátek a úhrad, potvrzení o provedení prověření bonity, výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 22. 7. 2025, karty klienta a předžalobní upomínky ze dne 4. 9. 2025 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr, navýšený o úrok 26,28 % ročně, splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 4% z dlužné částky (nejméně 400 Kč). Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě informací získaných od žalovaného o výdajové a příjmové stránce. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný měla mít příjem ve výši 20 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti měl činit 20 000 Kč (žalovaný je svobodný a bezdětný) a měsíční výdaje měly činit 26 000 Kč, přičemž tyto údaje byly uváděny v žádosti o úvěr. Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 14 247 Kč a dle platební historie žalobkyni zaplatil celkem 4 833 Kč. Ke dni 22. 7. 2025 bylo rozhodnuto o zesplatnění úvěru a výzvou ze dne 4. 9. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů od odeslání výzvy.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 14 247 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně byla zkoumána před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet vyhodnocením informací získaných od žalovaného bez jejich ověření, za použití statistického modelu, ověřeným pouze lustrací z veřejně dostupných databází. Z tohoto tvrzení je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru, tedy neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 247 Kč a žalovaný vrátil celkem 4 833 Kč. Je proto povinen vrátit žalobkyni 9 414 Kč. K vrácení úvěru byl vyzván ve lhůtě do 3 dnů od doručení výzvy, tj. do 10. 9. 2024. Následujícího dne se dostal do prodlení s dlužnou jistinou a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit i úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z dlužné částky od 11. 9. 2025 do zaplacení. Za dobu do 10. 11. 2025 činí tento úrok v kapitalizované výši 180,93 Kč. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 9 414 Kč s přísl. (výrok I.) a ve zbývající části žalobu zamítnul.10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 56 % celkových nákladů, když tento rozsah představuje rozdíl mezi procesním úspěchem žalobkyně a jejím neúspěchem. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč činí celkem 2 815 Kč. 56 % z těchto nákladů představuje 1 575 Kč.11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byla žalobkyně zavázána uhradit doplatek soudního poplatku ve výši , částka, .