9 C 20/2026-20 – Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 29 903 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . se žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím webové stránky www., e-mail, .cz, kde si žalovaný vybral parametry úvěru, vyplnil registrační formulář, kde zadal své osobní údaje a kontaktní údaje a heslo pro přístup k profilu, přičemž registraci dokončil zadáním SMS verifikačního kódu do žádosti o úvěr, následně byla předchůdkyní žalobkyně ověřena úvěruschopnost lustrací žalovaného v databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI, jakož i z jeho běžného účtu a jelikož nebyly shledány pochyby, byla schválena žádost žalovaného o úvěr. Na podkladě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 17 000 Kč bezhotovostně převodem na účet a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni platit úrok 40 % měsíčně z jistiny, když úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou a jistinu mohl žalovaný vrátit kdykoliv. Žalovaný však svým povinnostem nedostál, protože nezaplatil nic a žalovaná částka tak tvoří jistinu 17 000 Kč a úrok 6 800 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru. Vedle toho žalobkyně požaduje smluvní pokutu 6 103 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na společnost , právnická osoba, ., která ji následně smlouvou ze dne , datum, postoupila žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud za splnění podmínek rozhodl ve věci bez nařízení jednání v souladu s § 115a o. s. ř.4. Z listin předložených žalobkyní, jejichž pravost a správnost nebyla sporována, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která byla se žalovaným uzavřena prostřednictvím jím podané žádosti na webu www., e-mail, .cz. ze dne , datum, poskytla společnost , právnická osoba, ., jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému bezhotovostním převodem na účet částku 17 000 Kč s tím, že však mezi nimi byl ujednán maximální limit 30 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit tuto částku v době dle libosti s tím, že za každý měsíc bude platit úrok 40 % z jistiny a poplatek za poskytnutí úvěru. Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky tak, že ho lustrovala v databázích, dále na základě jeho žádosti vyšla z příjmu ze zaměstnání, který žalovaný deklaroval ve výši 50 657 Kč a výdajů, které žalovaný deklaroval ve výši 4 860 Kč. Žalovaný své povinnosti vrátit finanční prostředky nedostál a nevrátil žádnou částku. Společnost , právnická osoba, ., následně dne , datum, prodala společnosti , právnická osoba, . předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, která ji následně obdobně prodala žalobkyni, která tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne , datum, a zároveň s tím zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, ve které zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku zaplatil na tam uvedený účet žalobkyně do 3 dnů.5. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě, které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky k opakovanému čerpání do výše 30 000 Kč, čehož žalovaný využil a právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla částku 17 000 Kč převodem na jeho bankovní účet, když soud neměl důvod pochybovat o tom, že se jedná o účet žalovaného, navíc tato skutečnost nebyla v průběhu řízení nijak zpochybněna. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“), jelikož i tento úvěr je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU). Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí.6. S ohledem výklad citovaného ustanovení, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Lustrací žalovaného v uváděných databází pak rozhodně nelze dojít k tomu, že předchůdkyně žalobkyně vynaložila odbornou péči k tomu, aby si ověřila schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky. Předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost zkoumala pouze na základě deklarovaných příjmů a výdajů, aniž by si tyto ověřovala, s výjimkou toho, že nahlédla do nejrůznějších databází, což však odbornou péči nezakládá. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 věty první ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývala již v minulosti např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.7. Jelikož byla smlouva posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit dle § 87 odst. 1 věty třetí ZSU a zavázat žalovaného k vrácení zbytku poskytnuté jistiny. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 17 000 Kč a žalovaný jí nevrátil nic, pročež jí stále dluží částku 17 000 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., jako postupitel, uzavřela se společnosti , právnická osoba, ., jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovanou a následně tato společnost taktéž uzavřela jako postupitelka smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní, jako postupníkem, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 17 000 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.8. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uveřejněný pod číslem 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Až marným uplynutím doby dle § 87 ZSU se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož žalovaný dosud nic neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat požadovaný kapitalizovaný smluvní úrok ani smluvní pokutu. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V projednávané věci byl žalovaný úspěšnějším účastníkem (žaloba byla zamítnuta co do částky 18 403 Kč, když soud kapitalizoval veškeré požadované příslušenství ke dni vydání rozhodnutí). Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly, ro