9 C 343/2025-138 – Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 267 041 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku má žalovaný dlužit za nezaplacené jízdné a přirážku, protože ve dnech uvedených v tabulkách cestoval dopravními prostředky provozovanými právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, . (dále také “DPO“), neprokázal se platným jízdním dokladem, a jelikož jízdné a přirážku nezaplatil, dostal se do prodlení. Smlouvou ze dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dopisem ze dne , datum, , ten však ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se nikdo nedostavil. Za splnění zákonných podmínek soud jednal v nepřítomnosti účastníků a zástupce žalobkyně.3. Z listin předložených žalobkyní, soud zjistil tento skutkový stav věci. Žalovaný v níže uvedených dnech využil k přepravě linky hromadné dopravy, které provozovala DPO, přičemž na výzvu pověřené osoby se nebyl v žádném z případů schopen prokázat platným jízdním dokladem (toto vyplývá z dohod s cestujícím, ze kterých soud zejména zjistil, kdy a jakým prostředkem žalovaný cestoval a že se neprokázal platným dokladem, stejně tak, že výzvy podepsal). Dohody, které byly se žalovaným sepsány, žalovaný podepsal, avšak žádnou částku nikdy nezaplatil. Výše přirážky a jízdného pak je navíc podložena i Smluvními a přepravními podmínkami DPO.4. Ve všech dohodách se pak žalovaný zavázal uvedenou částku uhradit do 15 dnů od provedení přepravy. Na základě dohody uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní prodala citovaná společnost pohledávky za žalovaným žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby bylo žalovanému zasláno. Ani přesto žalovaný ničeho nezaplatil.5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v celém rozsahu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla okamžikem, kdy žalovaný nastoupil do dopravního prostředku provozovaného DPO, uzavřena smlouva jejímž předmětem byla přeprava žalovaného dopravním prostředkem právní předchůdkyně žalobkyně. Obecná úprava dle § 760 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) a v případě jízd po , datum, dle § 2553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) je doplněna v případě tramvají a trolejbusů zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách, a v případě autobusů zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a rovněž vyhláškou č. 175/2000 Sb. Na základě smlouvy vznikla žalovanému dle § 3 odst. 1, odst. 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb. povinnost zaplatit před nástupem do dopravního prostředku provozovaného právní předchůdkyní žalobkyně za přepravu jízdné podle příslušného tarifu (přepravních podmínek) DPO. Žalovaný tuto povinnost nesplnil a při kontrolách provedených pověřenou osobou DPO se neprokázal platným jízdním dokladem, jak mu ukládá § 37 odst. 5 věta druhá písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, případně § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve spojení s § 4 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb. Vzhledem k tomu právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, případně § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, a smluvními přepravními podmínkami účinnými ke dni provedení přepravy, po žalovaném oprávněně požaduje jednak nezaplacené jízdné uvedené v uvedených tabulkách za jízdu a jednak přirážku k jízdnému, jejíž výše dle smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, jako dopravce, činila částku rovněž uvedenou v tabulkách výše, a to ve všech případech jízd, které jsou předmětem této žaloby. Žalovaný navíc ve všech dohodách v souladu s § 558 obč. zák., případně § 2053 o. z. svůj dluh uznal, co do důvodu a výše, což má za následek, že dluh v uvedené výši v době uznání trval a žalobkyně jej nemusí více prokazovat. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, DPO, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Žalovaný tak dluží žalobkyni celkem částku 267 041 Kč. Soud žalobě vyhověl i pokud se týká zákonných úroků z prodlení, když žalovaný se po provedené přepravní kontrole dostal do prodlení se zaplacením dlužných částek a žalobkyni tak tímto dnem vznikl nárok požadovat úrok z prodlení na podkladě § 517 obč. zák., nebo § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., nebo č. 351/2013 Sb.6. O náhradě nákladů mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. V projednávané věci měla žalobkyně plný úspěch, proto je žalovaný povinen uhradit jí plnou náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024 a ve znění od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“). Celkové náklady řízení činí 35 182 Kč a jsou představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem 10 682 a jednak náklady právního zastoupení žalobkyně tvořené odměnou advokáta dle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 AT (u těchto ustanovení nedošlo s účinností od 1. 1. 2025 ke změně, proto soud úkony právní pomoci nerozděluje) ve výši 23 450 Kč za dva a půl úkonů právní služby učiněné zástupcem žalobkyně [příprava a převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby] po 9 380 Kč (celý úkon, půl úkonu hodnoceno 4 690 Kč), dále částkou 600 Kč jako dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024 za každý provedený úkon do data 31. 12. 2024 (tj. příprava a převzetí zastoupení a jednoduchá výzva k plnění), částkou 450 Kč jako jedna paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT ve znění od 1. 1. 2025 za sepis žaloby, ke kterému došlo po 1. 1. 2025.7. Lhůtu k plnění soud v případě obou výroků rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu neshledal podmínky.