9 C 65/2026-16 – Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 135 188,79 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost , právnická osoba, s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit v pravidelných splátkách, čemuž nedostál a dostal se do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 62 205,68 Kč, dlužného poplatku 37 983,11 Kč, dlužné smluvní pokuty 35 000 Kč (ujednána za porušení řádně splácet ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, se kterou je v prodlení), kapitalizovaných úroků 9 087,21 Kč (12,75 % ročně z jistiny od , datum, do , datum, ), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 6 521,23 Kč (úrok 12,75 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do , datum, ), úroku 12,75 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny a poplatku od , datum, do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Před poskytnutím úvěru Provident zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, vyhodnocením, informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty, které si ověřila na základě výplatnic za měsíce duben a květen 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a o. s. ř.4. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, jejichž pravost a správnost nebyla sporována, všechny důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, poskytla společnost , právnická osoba, , jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému částku 70 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy (vyplývá z citované smlouvy). Žalovaný se zavázal jmenované společnosti tuto částku vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 50 182 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách (zjištěno rovněž z citované smlouvy). Žalovaný však svému závazku nedostál a nevrátil ujednanou částku Providentu, když dle tabulky umoření uhradil Providentu částku 20 600 Kč dne , datum, (zjištěno z listiny nazvané Tabulka umoření, konkrétně sloupec Celková platba). Společnost , právnická osoba, dne , datum, prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne , datum, (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky). Před schválením dohody se žalovaným Provident zkoumala jeho schopnost hradit splátky tak, že jím sdělená data zapsala do zákaznické karty, kde jest uvedeno, že žalovaný byl svobodný, měl středoškolské vzdělání, neměl vyživovací povinnost, pracoval s příjmem 124 966 Kč a měl výdaje jednak na externí splátky ve výši 15 000 Kč, na interní splátky 2 196 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje činily 20 000 Kč (zjištěno ze zákaznické karty). Žalobkyně k úvěruschopnosti dále předložila dvě výplatní pásky, ze kterých vyplývá, že v květnu 2023 byla žalovanému vyplacena mzda 144 676 Kč, jejíž podstatnou část však činila jistá „odměna za výkon“, když základní mzda v hrubém činila pouhých 19 000 Kč. Stejně tomu bylo i v měsíci dubnu 2023, kdy žalovanému byla vyplacena čistá mzda 108 810 kč, avšak základní mzda činila 19 550 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že podstatnou část příjmů žalovaného činila pohyblivá složka. Výdaje pak nebyly ničím ověřovány, jak vyplývá ze zákaznické karty, kde nejsou uvedeny žádné doklady, ze kterých by byly výdaje ověřovány. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne , datum, , který odeslala téhož dne (zjištěno z předžalobní upomínky a kopie podacího lístku).5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli , datum, smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky 70 000 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).10. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu z