11 C 53/2014-110 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

Podanou žalobou domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení dlužné částky 150.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení tak, jak shora ve výrokové části vypsáno. Původně vylíčil, že mezi žalobcem jako zprostředkovatelem a žalovaným coby zájemcem byla dne 15. 11. 2012 uzavřena smlouva o zprostředkování, jejímž předmětem byl závazek zprostředkovatele vyvíjet činnost k tomu, aby měl zájemce možnost získat úvěr, hypotéku, či jinou formu financování. Strany se dohodly, že za tuto činnost zájemce zaplatí zprostředkovateli odměnu ve výši 1 % z jistiny úvěru nebo úvěrového rámce dle výše úvěru uvedené v úvěrové smlouvě. Právo na odměnu zprostředkovateli vzniká dle článku III. odst. 2 smlouvy o zprostředkování uzavřením úvěrové smlouvy mezi zájemcem a budoucím věřitelem. V čl. VI. odst. 4 se smluvní strany dohodly, že provize je splatná do 10 dnů ode dne, kdy zprostředkovateli vzniklo právo na odměnu. Díky činnosti žalobce došlo dne 23. 5. 2013 k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalovaným jako dlužníkem a věřitelem [příjmení], spořitelní a úvěrní družstvo, ohledně poskytnutí úvěru ve výši 25.000.000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 11. 6. 2013. Žalobce vyúčtoval žalovanému odměnu fakturou [číslo] vystavenou dne 12. 6. 2013 na částku 250.000 Kč splatnou dne 24. 6. 2013. Žalovaný byl opakovaně k úhradě dlužné částky upomínán, naposledy dopisem zástupce žalobce z 30. 10. 2013. Žalovaný však dosud uhradil pouze část dlužné částky ve výši 100.000 Kč převodem na účet žalobce dne 6. 8. 2013. [příjmení] byla uhrazena pod variabilním symbolem [číslo], tedy číslem faktury. Tímto částečným plněním došlo ve smyslu § 407 odst. 3 obchodního zákoníku k uznání zbývající části dluhu ve výši 150.000 Kč. Žalovaný nárok žalobce neuznal, žalobu považoval za nedůvodnou, navrhoval její zamítnutí. Učinil nesporným, že se žalobcem uzavřeli dne 15. 11. 2012 smlouvu o zprostředkování a uvedl, že je skutečností, že dne 23. 5. 2013 uzavřel se [právnická osoba], spotřební a úvěrní družstvo, smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému. Bránil se tím, že žalobce mu poskytl služby dle předmětné smlouvy o zprostředkování vadně, neboť porušil své povinnosti vyplývající z této smlouvy, když byl činný též pro jmenovanou společnost, se kterou žalovaný dne 26. 5. 2013 uzavřel smlouvu o úvěru. Žalovaný se dovolával ust. § 647 odst. 1 obchod. zák., dle kterého zprostředkovateli nevzniká nárok na provizi, jestliže smlouva s třetí osobou byla uzavřena bez jeho součinnosti nebo jestliže v rozporu se smlouvou byl činný jako zprostředkovatel též pro osobu, s níž byla uzavřena zprostředkovávaná smlouva. Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 9. 10. 2014, č.j. 11 C 53/2014-35, tak že žalobě v celém rozsahu vyhověl. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové svým usnesením ze dne 3. 3. 2015, č.j. 47 Co 26/2015-60, citovaný rozsudek okresního soudu zrušil. Vyložil, že podle § 642 obch. zák. se smlouvou o zprostředkování zprostředkovatel zavazuje, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi). Základním obsahem zprostředkovatelské smlouvy je určení obsahu smlouvy, jejíž uzavření má být zprostředkováno. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 520/2005, dále rozsudek ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2305/2009), nebylo-li účastníky smlouvy o zprostředkování jednoznačně dohodnuto, jaká konkrétní smlouva s jakým předmětem plnění má být zprostředkována, je pro chybějící podstatnou náležitost zprostředkovatelské smlouvy tato smlouva neplatná. V dané věci sporná smlouva neobsahovala vymezení konkrétní smlouvy, kterou měl žalovaný zájem uzavřít. Neobsahovala ani rámcově výši žalovaným požadovaných peněžních prostředků či sazbu úroku. Obecným vymezením cíle opatřit možnost získat úvěr, hypotéku, půjčku či jinou formu financování od finanční instituce či od soukromého subjektu není dostatečně určena smlouva, která má být zprostředkována. Pro neurčitost v předmětu plnění je zprostředkovatelská smlouva absolutně neplatná (§ 37 obč. zák.). Dále odvolací soud zmínil, že žalobce v reakci na předestřený právní názor poukázal na vůli účastníků zřejmou z jejich jednání předcházejícího vlastnímu uzavření smlouvy. Byl názoru, že účastníkům bylo jasné, jaká konkrétní smlouva má být uzavřena a požádal o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a označení dalších důkazů. Odvolací soud proto uzavřel, že není předem vyloučena úvaha (po doplnění skutkových zjištění ohledně obsahu smlouvy a při dostatečně určitém předmětu závazků účastníků) o smlouvě inominátní dle ust. § 269 odst. 2 obch. zák. Za předpokladu doplnění dalších tvrzení a označení důkazů není ani vyloučeno domáhat se vymáhané částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobce z neplatné smlouvy. Žalobce následně vyjádřil názor, že se neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, a podrobně argumentoval z jakých důvodů. Nakonec uvedl, že v tomto případě by měla být smlouva posuzovaná jako platná a když už ne jako zprostředkovatelská, tak tedy jako inominátní. Tvrdil, že žalovaný, resp. jeho zástupce pan [příjmení] [příjmení], který byl tehdejším ředitelem žalovaného, kontaktoval žalobce s tím, že žalovaný potřebuje úvěr a parametry toho úvěru byly následující: žalovaný měl v té době úvěr od ČSOB v původní výši 118,5 mil. Kč, jehož nezaplacený zůstatek v té době byl 20,5 mil. Kč, který potřeboval refinancovat, a to z důvodu, že žalovaný nebyl schopen dodržovat podmínky tohoto úvěru od ČSOB, konkrétně šlo o to, že nebyl schopen dodržovat koeficienty prodejnosti. Zadání od žalovaného tedy bylo, aby žalovaný zajistil refinancování těch 20,5 mil. Kč a nad to ještě další finanční prostředky na provoz, ty ale nebyly tak stěžejní. V situaci, kdy na majetku žalovaného vázla ve prospěch ČSOB zástavní práva, bylo složitější takovýto úvěr pro žalobce získat a navíc charakter žalovaného, coby podnikatelského subjektu, nebyl zcela ideální. Z uvedených důvodů ani nebylo možné do smlouvy dát konkrétní parametry, protože se hledá, jaké financování by bylo možné, jestli vůbec někdo takovýto úvěr poskytne. Za žalobce pak v této věci jednala jednatelka paní [příjmení] a zaměstnanec pan [příjmení]. K prokázání svých tvrzení žalobce navrhnul vyslechnout jako svědka [jméno] [příjmení], a provést důkaz listinami, které předložil a které mají vypovídat o vlastnických poměrech žalovaného. Dále žádal, aby soud od [právnická osoba] spořitelní a úvěrní družstvo vyžádal žádost o poskytnutí úvěru [číslo] 2013 ze dne 18. 4. 2013 a předmětnou úvěrovou smlouvu [číslo] 2013 uzavřenou se žalovaným. Okresní soud tedy postupoval v souladu s ust. § 226 o.s.ř. a vázán právním názorem odvolacího soudu vycházel z tvrzení žalobce, že v posuzované věci účastníci uzavřeli smlouvu inominátní dle ust. § 269 odst. 2 obch. zák., a doplnil dokazování, jak níže uvedeno. Z provedených důkazů soud učinil tato skutková zjištění: Ze smlouvy uzavřené účastníky dne 15. 11. 2012, že na jejím základě žalobce vyvíjel činnost, směřující k tomu, aby žalovaný měl možnost získat úvěr, uzavřením úvěrové smlouvy mezi žalovaným a budoucím věřitelem, žalobci vzniklo právo na odměnu ve výši 1 % z jistiny úvěru nebo úvěrového rámce dle výše úvěru uvedené v úvěrové smlouvě, odměna byla splatná do 10 dnů ode dne, kdy žalobci na ni vzniklo právo. Z odměnového listu za červen 2013 vystaveného pro žalobce účtárnou [příjmení], spotřební a úvěrové družstvo, že žalovaný coby klient čerpal dne 11. 6. 2013 úvěr ve výši 25.000.000 Kč. Z faktury [číslo] (variabilní symbol), že tuto vystavil žalobce dne 12. 6. 2013 pro žalovaného na základě zprostředkovatelské smlouvy z 15. 11. 2012 na částku 250.000 Kč splatnou 24. 6. 2013. Z výpisu z účtu žalobce za období srpen 2013, že dne 6. 8. 2013 žalovaný provedl na účet žalobce úhradu částky 100.000 Kč, kdy ve zprávě pro příjemce uvedl [variabilní symbol]. Z výzvy k úhradě částky 150.000 Kč s příslušenstvím ze dne 30. 10. 2013 včetně podacího lístku, že zástupce žalobce kvalifikovaně vyzýval žalovaného k úhradě částky 150.000 Kč s příslušenstvím a nákladů právního zastoupení, a to nejpozději do 6. 11. 2013. Z výpisů z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 6. 5. 2013, a to [list vlastnictví], prokazující stav evidovaný k datu 9. 5. 2013, a to [list vlastnictví], prokazující stav evidovaný k datu 14. 5. 2013, a to [list vlastnictví], [list vlastnictví], že na nemovitostech žalovaného vázlo zástavní právo smluvní k zajištění pohledávek [právnická osoba] postupně ve výši 141.650.000 Kč, 151.050.000 Kč a 118.500.000 Kč. Ze žádosti o úvěr z 18. 4. 2013 a ze smlouvy o úvěru [číslo] 2013 z 23. 5. 2013, že žalovaný jako žadatel a společnost [právnická osoba] jako spolužadatel se obraceli na AKCENTU, spotřební a úvěrní družstvo, s požadavkem úvěru ve výši 25.000.000 Kč za účelem refinancování stávajícího úvěru u [právnická osoba] v původní výši 118.179.000 Kč a půjčky u