114 C 6/2021-51 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

Žalobce se žalobou ze dne 18.4.2021 podanou dne 18.4.2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 263.937 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslil. V průběhu řízení pak žalobce vzal svým přípisem ze dne 2.8.2021 doručeným zdejšímu soudu téhož dne žalobu částečně zpět pro splnění povinnosti žalovaného po podání žaloby (uhrazení celé jistiny) a navrhnul, aby soud rozhodnul, že se řízení se částečně zastavuje a následně přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení a úroky z prodlení. Soud proto postupoval v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř a řízení ohledně žalované jistiny usnesením ze dne 5.8.2021 č.j. 114 C 6/2021-40 zastavil. Následně soud rozhodoval o příslušenství jistiny, tj. o úrocích z prodlení a nákladech řízení. Na základě podání žalobce ze dne 2.8.2021, které žalovaný přípisem ze dne 14.9.2021 nesporoval, ve spojení s výpisem z účtu žalobce vzal soud za prokázané, že žalovaný uhradil žalobci částku ve výši jistiny dne 20.7.2021. Do tohoto data má tedy žalobce právo domáhat se po žalovaném zaplacení úroků z prodlení. V dané věci jde o prodlení s úhradou faktury [číslo] splatná dne 21.6.2019, faktury [číslo] splatná dne 30.7.2019 a faktury [číslo] splatné dne 28.8.2019. Ohledně těchto faktur byla žalovaným uhrazena jistina. Ode dne následujícího tak má žalobce právo požadovat úroky z prodlení, jelikož tímto dnem byl žalovaný v prodlení. Oprávněnost nároku žalobce potvrzuje i přípis žalovaného ze dne 14.9.2021, kde žalovaný sdělil, že žalovaný do 30 dnů svůj dluh vůči žalobci uhradí do 30 dnů, což však nesplnil. Splatnost faktur nikterak žalovaný nesporoval. Soud žalobci přiznal právo na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť žalovaný byl v prodlení s plněním peněžitého závazku. Úroky z prodlení nastupují jako sankce přímo na základě zákona. Jde o sankční mechanismus s motivační funkcí pro dlužníka a kompenzační funkcí pro věřitele. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení vymáhané částky, což neučinil a žalobce se se svým nárokem tak musel obrátit na soud. K uhrazení vymáhané částky došlo až po podání žaloby. Žalobce mohl kdykoli vymáhanou částku žalobci uhradit, tj. svůj závazek splnit a zastavit tak narůstání úroků z prodlení. Soud žalobci přiznal v souladu s § 3 nařízení vlády 351/2013 Sb. náhradu nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve výši 1 200 Kč, tj. celkem 3.600 Kč, jelikož šlo o vzájemný závazek podnikatelů. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 o.s.ř. a žalobci, který pro chování žalovaného (uhrazení celé vymáhané částky) vzal návrh zpět, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Postup podle § 150 o.s.ř. na místě nebyl. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení vymáhané částky, což neučinil a žalobce se se svým nárokem tak musel obrátit na soud, když až po tomto kroku žalobce svůj nárok na žalovaném úspěšně vymohl. Náklady řízení představovaly náklady vynaložené žalobcem na jeho právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), t.j. odměna za 4 úkony právní služby po 9.380 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ advokátního tarifu) za převzetí zastoupení, tři písemná podání – předžalobní výzva, žaloba a zpětvzetí žaloby. Advokátu byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. dále přiznána 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 7.879,2 Kč Náklady řízení v celkové výši 45.399,2 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobci k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce obvyklé 15 dnů.