17 C 63/2021-35 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobce se žalobou podanou dne 25. 6. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 3.024 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslil. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 27. 4. 2021 nastoupil žalovaný přepravu tramvají – linkou 9, čímž mezi žalovaným a žalobcem došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob. Při kontrole revizorem bylo zjištěno, že žalovaný nastoupil přepravu bez platného jízdního dokladu, a proto byla revizorem žalovanému předepsána přirážka k jízdnému ve výši 1.500 Kč, kterou však nezaplatil. A dále dne 12. 4. 2021 nastoupil žalovaný přepravu tramvají – linkou 9, čímž mezi žalovaným a žalobcem došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob. Při kontrole revizorem bylo zjištěno, že žalovaný nastoupil přepravu bez platného jízdního dokladu, a proto byla revizorem žalovanému předepsána přirážka k jízdnému ve výši 1.500 Kč. Tuto částku a dlužné jízdné ve výši 24 Kč však žalovaný opět neuhradil. A to ani na základě písemné výzvy zaslané žalovanému právním zástupcem žalobce. 2. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a poučil ho, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu soudu nereagoval a že žalobce souhlasil (již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání. 3. Z listinných důkazů, které žalobce předložil k prokázání svých skutkových tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění: -) ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] že dne 12. 4. 2021 v 9:37 hodin byl žalovaný zjištěn jako cestující na lince 9 žalobce bez platného jízdního dokladu s tím, že je povinen zaplatit 1.500 Kč jako přirážku k jízdnému a dlužné jízdné ve výši 24 Kč, -) ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] že dne 27. 4. 2021 v 9:20 hodin byl žalovaný zjištěn jako cestující na lince 9 žalobce bez platného jízdního dokladu s tím, že je povinen zaplatit 1.500 Kč jako přirážku k jízdnému, -) z tarifu [anonymizována tři slova], že se výše přirážky k jízdnému bez platného jízdního dokladu stanovuje na 1.500 Kč (článek XIII. bod 7.), -) z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 14. 6. 2021, že byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobce k úhradě pohledávky z dlužného jízdného. 4. Ve věci bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byly dne 12. 4. 2021 a dne 27. 4. 2021 uzavřeny smlouvy o přepravě osoby ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 30. 6. 2021 (dále jen„ o. z.“), na základě kterých vznikl žalovanému závazek zaplatit žalobci jízdné za přepravu do místa určení. 5. Dle § 37 odst. 5 písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na jeho straně, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému nebo prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému; na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Dle § 37 odst. 6 zákona o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1.500 Kč; přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1.500 Kč. Soud rovněž aplikoval § 7 a § 15 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu. 6. Na základě výsledků provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byly sjednány smlouvy o přepravě, na základě kterých byl žalovaný povinen uhradit žalobci jízdné, což však neučinil, a byla mu proto důvodně účtována přirážka k jízdnému v příslušné výši, kterou však žalovaný také nezaplatil (dle tvrzení žalobce, které však žalovaný nijak nepopíral a zůstal v řízení zcela nečinný). Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobci přiznal i právo na zaplacení úroků z prodlení podle 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť žalovaný byl v prodlení s plněním peněžitého závazku. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty představovaly náklady vynaložené žalobcem na úhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále pak náklady jeho právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), t.j. odměna za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu za převzetí zastoupení a dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění; soud ve věci aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (obsahují skutkově obdobná tvrzení jako v jiných věcech vedených zdejším soudem a nevybočují z mezí ustáleného vzoru), kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč) a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Advokátu byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. dále přiznána 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč Náklady řízení v celkové výši 1.489 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobci k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 8. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce tří dnů. 9. Tento rozsudek je odůvodněn v rozsahu dle § 157 odst. 4 o.s.ř.