17 C 70/2021-24 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 15. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 580 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslila. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne 2. 8. 2018. Zároveň mu tak vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Televizní poplatek však neplatil řádně a vznikl mu tak na tomto poplatku dluh v celkové výši 580 Kč (televizní poplatek nebyl placen za měsíce prosinec 2019, leden, únor, červenec a srpen 2020). Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani dodatečně a to přesto, že ho žalobkyně ke splnění povinnosti písemně vyzvala. 2. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a poučil ho, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu soudu nereagoval a že žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), soud mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání. 3. Z listinných důkazů, které žalobkyně předložila k prokázání svých skutkových tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpisu z evidence České pošty s.p. ze dne 21. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný je od měsíce srpna 2018 přihlášen jako televizní poplatník. Písemnou výzvou ze dne 27. 11. 2020 a dne 29. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, resp. splnění poplatkové povinnosti. Tyto výzvy byly žalovanému zaslány doporučeným dopisem. Žalobkyně současně podrobně specifikovala dlužnou částku i způsob výpočtu příslušenství. 4. Televizní poplatky upravuje zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zák. o tel. poplatcích“). 5. Televizní poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu (srov. § 2 odst. 2 zák. o tel. poplatcích). 6. Podle § 3 odst. 2 zák. o tel. poplatcích je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 7. Měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč (srov. § 6 zák. o tel. poplatcích). 8. Podle § 7 odst. 2 zák. o tel. poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Na základě výsledků provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný byl poplatníkem televizního poplatku, tento poplatek však nehradil řádně a vznikl mu tak (dle tvrzení žalobkyně, která však žalovaný nijak nepopíral a zůstal v řízení zcela nečinný) dluh ve výši 580 Kč. Ke splnění své povinnosti byl žalobkyní písemně vyzván, když mu současně byla poskytnuta přiměřená lhůta k úhradě. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i právo na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť žalovaný byl v prodlení s plněním peněžitého závazku. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty představovaly náklady vynaložené žalobkyní na úhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále pak náklady jejího právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), t.j. odměna za 2 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu za převzetí zastoupení a dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění) a 2x náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Advokátu byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. dále přiznána 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 168 Kč Náklady řízení v celkové výši 1.126 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 11. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce tří dnů. 12. Tento rozsudek je odůvodněn v rozsahu dle § 157 odst. 4 o.s.ř.