11 C 250/2021-34 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 13.391,32 Kč s příslušenstvím, jak shora ve výrokové části vypsáno. Vylíčila, že jako postupník a nový věřitel nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019 se společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 21. 12. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 13.391,32 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 21. 4. 2021. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal ve výši 13.391,32 Kč a se splatností dne 21. 4. 2021. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 28. 5. 2021. 2. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a poučil ho, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu soudu nereagoval a že žalobkyně souhlasila (již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání. 3. Z listinných důkazů, které žalobkyně předložila k prokázání svých skutkových tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 21. 12. 2020, z platební informace, že [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr, který tento čerpal v celkové výši 13.391,32 Kč, a to postupem, jak v žalobě podrobně vypsáno. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] a platby úvěru identifikovány variabilním symbolem [číslo]. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 21. 4. 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené žalobkyní dne 20. 12. 2019 se společností [právnická osoba], že na jejím základě přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni, přičemž tato změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 28. 5. 2021. Z dopisu ze dne 28. 5. 2021, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k plnění před podáním žaloby. 4. Soud z hlediska práva hmotného posoudil nárok žalobkyně ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o.z.“), neboť smlouva o úvěru byla uzavřena dne 21. 12. 2020. Nárok žalobkyně na vrácení úvěru byl tedy soudem posouzen dle § 2395 o.z., podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V daném případě bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně řádně plnil ze smlouvy o úvěru poskytnutím sjednané částky úvěru, nikoliv však žalovaný, který předmět úvěru v dohodnuté době nevrátil. Soud ho proto k plnění zavázal, neboť shledal na základě doložených listin žalobu důvodnou. Soud přihlédl i k tomu, že žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, tvrzení žalobkyně nečinil sporná. Dle § 1970 o.z. soud žalobkyni dále přiznal právo na zaplacení úroků z prodlení. Žalovaný je povinen plnit žalobkyni, neboť smlouvou o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla dle § 1879 o. z. postoupena žalobkyni, která je v tomto řízení aktivně legitimována, což žalovanému bylo oznámeno. Z výše uvedených důvodů soud žalobě zcela vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty představovaly náklady vynaložené žalobkyní na úhradu soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále pak náklady jejího právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), tj. odměna za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2., § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu za převzetí zastoupení a dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění; soud ve věci aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (obsahují skutkově obdobná tvrzení jako v jiných věcech vedených zdejším soudem a nevybočují z mezí ustáleného vzoru), kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč) a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Advokátovi byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. dále přiznána 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč Náklady řízení v celkové výši 2.252 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 5. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce tří dnů.