11 C 255/2021-37 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 46.062,17 Kč s příslušenstvím, jak shora ve výrokové části vypsáno. Vylíčila, že jako postupník a nový věřitel nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019 se společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 10. 6. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 46.062,17 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 10. 4. 2021. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaná čerpala ve výši 46.062,17 Kč a se splatností dne 10. 4. 2021. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 28. 5. 2021. 2. Soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a poučil ji, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu soudu nereagovala a že žalobkyně souhlasila (již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání. 3. Z listinných důkazů, které žalobkyně předložila k prokázání svých skutkových tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 10. 6. 2020, z platební informace, že [právnická osoba] poskytla žalované úvěr, který tato čerpala v celkové výši 46.062,17 Kč, a to postupem, jak v žalobě podrobně vypsáno. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] a platby úvěru identifikovány variabilním symbolem [číslo]. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 10. 4. 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené žalobkyní dne 20. 12. 2019 se společností [právnická osoba], že na jejím základě přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni, přičemž tato změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 28. 5. 2021. Z dopisu ze dne 28. 5. 2021, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k plnění před podáním žaloby. 4. Soud z hlediska práva hmotného posoudil nárok žalobkyně ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), neboť smlouva o úvěru byla uzavřena dne 10. 6. 2020. Nárok žalobkyně na vrácení úvěru byl tedy soudem posouzen dle § 2395 o.z., podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V daném případě bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně řádně plnil ze smlouvy o úvěru poskytnutím sjednané částky úvěru, nikoliv však žalovaná, která předmět úvěru v dohodnuté době nevrátila. Soud ji proto k plnění zavázal, neboť shledal na základě doložených listin žalobu důvodnou. Soud přihlédl i k tomu, že žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní, tvrzení žalobkyně nečinila sporná. Dle § 1970 o.z. soud žalobkyni dále přiznal právo na zaplacení úroků z prodlení. Žalovaná je povinna plnit žalobkyni, neboť smlouvou o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla dle § 1879 o. z. postoupena žalobkyni, která je v tomto řízení aktivně legitimována, což žalované bylo oznámeno. Z výše uvedených důvodů soud žalobě zcela vyhověl. 5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty představovaly náklady vynaložené žalobkyní na úhradu soudního poplatku ve výši 1.843 Kč, dále pak náklady jejího právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), tj. odměna za tři úkony právní služby po 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 3., § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu za převzetí zastoupení a dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění; soud ve věci aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (obsahují skutkově obdobná tvrzení jako v jiných věcech vedených zdejším soudem a nevybočují z mezí ustáleného vzoru), kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč) a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Advokátovi byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. dále přiznána 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 378 Kč Náklady řízení v celkové výši 4.021 Kč je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 6. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce tří dnů.