3 C 76/2018-338 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobou doručenou podepsanému soudu dne 28. 5. 2018 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 57 139 EUR s příslušenstvím z titulu náhrady škody za ztracené zboží. V žalobě tvrdila, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 7. 3. 2016 smlouvu o přepravě zboží, v níž se žalovaná jako přepravce zavázala pro žalobkyni jako odesílatele zajistit přepravu zboží, které mělo být naloženo v areálu výrobce, tj. [právnická osoba], s.r.o., [IČO], na adrese [adresa], Česká republika, a do 13 dnů mělo být doručeno příjemci, tj. [právnická osoba] [anonymizováno] na adresu [adresa], Kazachstán Smluvní strany se dohodly na tom, že jejich vztah se vedle smlouvy bude řídit i ustanoveními Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě a také na tom, že použije-li pro splnění svých smluvních povinností kterákoliv ze smluvních stran třetí osobu, odpovídá tato smluvní strana za právní jednání této třetí osoby v plném rozsahu. Žalovaná pro splnění svého závazku ze smlouvy o přepravě zboží využila služeb [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], sídlem [adresa], [země]. Dne 18. 3. 2016 informovala žalovaná žalobkyni o tom, že kamion dopravce přepravující zboží byl ztracen, respektive, jak vyšlo později najevo, byl odcizen neznámým pachatelem a zboží nebylo nikdy nalezeno. S ohledem na nevratnou ztrátu předmětného zboží žalobkyně uplatnila u žalované dne 12. 4. 2016 nárok na náhradu škody za ztracené zboží ve výši 57 139 EUR bez DPH, a to z důvodu své povinnosti nahradit [právnická osoba] kupní cenu za zboží, kterou za ní [právnická osoba] uhradila výrobci zboží, a proto žalobkyně [právnická osoba] na základě dohody o náhradě škody ze dne 12. 4. 2016 uhradila částku ve výši 57 139 EUR. Následně byla mezi žalovanou a žalobkyní v průběhu roku 2016 a prvé polovině roku 2017 vedena písemná i e-mailová korespondence týkající se tohoto nároku, ale reklamační řízení bylo ukončeno bezvýsledně, když žalovaná prostřednictvím svého pojistitele nabídla žalobkyni dne 29. 5. 2017 jako kompenzaci za ztrátu zboží částku 12 000 EUR, kterou žalobkyně odmítla. Mezi žalovanou a žalobkyní je nesporným, že došlo ke ztrátě kamionu dopravce, a to včetně předmětného zboží, které se žalovaná smlouvou zavázala pro žalobkyni přepravit. Žalovaná proto nese plnou odpovědnost za ztrátu předmětného zboží, a tuto svoji odpovědnost nikdy nezpochybňovala. Žalobkyně uplatnila u žalované dne 12. 4. 2016 reklamaci sjednané přepravy a po tuto dobu neběžela promlčecí lhůta pro nároky žalobkyně. Reklamační řízení pak bylo ze strany žalované ukončeno ke dni 29. 5. 2017, kdy žalovaná adresovala žalobkyni definitivní nabídku na částečnou náhradu škody, kterou žalobkyně jako neadekvátní odmítla. Žalobkyně má proto za to, že její nárok není ke dni podání žaloby promlčen, neboť promlčecí doba začala běžet dne 26. 4. 2016, tj. 30 dnů po sjednaném termínu doručení zboží, avšak minimálně po dobu od 12. 4. 2016 do 29. 5. 2017 neběžela, neboť byla zastavena z důvodu reklamace podané dne 12. 4. 2016 žalobkyní, a to až do definitivního odmítnutí této reklamace ze strany žalované ke dni 29. 5. 2017, a nárok žalobkyně na náhradu škody se promlčuje nejdříve ke dni 29. 5. 2018, tj. v jednoroční promlčecí lhůtě. 2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a ve svém vyjádření kromě jiného vznesla námitku promlčení nároku. Tvrdila, že na předmětný vztah, který je nárokem z přepravy, se vztahuje Úmluva CMR, podle níž se nároky z přepravy promlčují za jeden rok. Promlčení nároku pak dovozovala z následujících skutečností: k nakládce zboží došlo dne 15. března 2016 Lhůta pro dodání zboží byla ujednána v délce 13 dnů a zboží mělo být doručeno nejpozději dne 28. 3. 2016. Bez ohledu na jakoukoli reklamaci uplatněnou žalobkyní by promlčecí doba začala běžet dne 27. 4. 2016. Vzhledem k tomu, že žalobkyně dne 12. 4. 2016 uplatnila u žalované reklamaci, promlčecí doba dne 27. 4. 2016 běžet nezačala a neběžela až do dne, kdy žalovaná odmítla písemně reklamaci. Dne 7. 2. 2017 žalovaná písemně odmítla reklamaci. Vzhledem k tomu, že žalovaná nedisponuje kopií e-mailu odeslaného a přijatého žalobkyní obsahujícího odmítnutí reklamace, určuje žalovaná promlčení od doručení odmítnutí reklamace žalobkyni prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, ke kterému došlo dne 20. 3. 2017. Jednoroční promlčecí doba tedy začala běžet dne 21. 3. 2017 a uplynula dnem 21. 3. 2018, který byl posledním možným dnem pro podání žaloby. Žalobkyně podala žalobu až dne 28. 5. 2018. Názor žalobkyně, že z jí předložené komunikace mezi pojišťovnou žalované a žalobkyní je zřejmé, že se případné odškodnění žalobkyně řešilo až do 4. 6. 2017, kdy došlo k nabídnutí částky 12 000 EUR, kterou ale žalobkyně odmítla, a proto podle názoru žalobkyně začala běžet promlčecí doba až dne 4. 6. 2017, považovala žalovaná za nesprávný, neboť odporuje jednak znění Úmluvy CMR a jednak i samotné povaze obchodního jednání. Žalovaná písemně odmítla reklamaci žalobkyně dopisem ze dne 7. 2. 2017, který byl prokazatelně doručen žalobkyni nejpozději dne 20. 3. 2017. Promlčecí doba tak neběžela až do 20. 3. 2017. Roční promlčecí doba začala běžet dne 21. 3. 2017 a uplynula dnem 21. 3. 2018. Žaloba tak byla podána pozdě. Jakákoli další komunikace ryze obchodního charakteru, navíc vedená nikoli se žalovanou, ale s její pojišťovnou, nepředstavují automaticky pokračování reklamačního řízení, které bylo skončeno dopisem žalované ze dne 7. 2. 2017, a nevedou k dalšímu (novému) stavení promlčení doby, nepřerušují promlčecí dobu a ani ji neprodlužují. Návrh odškodnění ve výši 12 000 EUR nebyl učiněn v rámci již skončeného reklamačního řízení, ale byl učiněn jako projev dobré vůle žalované a zachování dobrých obchodních vztahů mezi účastníky. Žalovaná proto dovodila, že údajný nárok žalobkyně je v celém rozsahu již ode dne 22. 3. 2018 promlčen. 3. Žalobkyně při jednání soudu konaném dne 14. 11. 2022 následně tvrdila, že žalovaná se dopustila hrubé nedbalosti ve vztahu k dopravě a zboží, když vybrala malou slovenskou společnost k dopravě zboží do Kazachstánu, tedy mimo území EU, navíc se jednalo o společnost podvodnou, tudíž z toho dovozovala, že žalovaná zavinila ztrátu zboží a v takovém případě je promlčecí doba tříletá. 4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil: - ze smlouvy uzavřené dne 7. 3. 2016, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě zboží (výrobků ze skla) z místa nakládky ve Světlé nad Sázavou (Česká republika), přičemž dopravní prostředek měl být k nakládce přistaven dne 14. 3. 2016 a náklad byl vyexpedován dne 15. 3. 2016, do Karagandy (Kazachstán), přičemž dohodnutá lhůta pro dodání nákladu byla 13 dnů; smluvní strany se kromě jiného dohodly na též tom, že jejich vztah se vedle smlouvy bude řídit i ustanoveními Úmluvy CMR, - z reklamace, že dne 12. 4. 2016 žalobkyně reklamovala u žalované ztracený náklad zboží v hodnotě 57 139,09 EUR naložený dne 15. 3. 2016 a přepravovaný na základě smlouvy o přepravě uzavřené dne 7. 3. 2016 s tím, že žalobkyně požadovala po žalované náhradu způsobené škody ve výši 69 138,30 EUR, - z dopisu žalované adresovanému žalobkyni ze dne 7. 2. 2017, že žalovaná zamítla nárok žalobkyně na náhradu škody z důvodu ztráty zboží uplatněného reklamací ze dne 12. 4. 2016 a zároveň k dopisu připojila listiny reklamaci ze dne 12. 4. 2016, plnou moc [anonymizována dvě slova] pro žalobkyni ze dne 18. 3. 2016 a CMR č. 0598313, - z dodejky, že zásilka odeslaná žalovanou byla přijata žalobkyní jako adresátem dne 20. 3. 2017, - z dopisu žalované ze dne 15. 9. 2017 adresovaného žalobkyni, že žalovaná žalobkyni sdělila, že slovenská policie, která ztrátu zboží vyšetřovala, žalované zaslala opis usnesení o odložení věci, a že žalovaná odmítla nárok žalobkyně z důvodu uplynutí promlčecí doby, - z dopisu žalobkyně adresovaného žalované ze dne 16. 1. 2018, že žalobkyně nesouhlasila s odmítnutím nároku z důvodu uplynutí promlčecí doby, s odůvodněním, že nárok byl odmítnut e-mailem dne 29. 5. 2017, promlčecí doba neběžela od 12. 4. 2016 do 29. 5. 2017 a jednoroční promlčecí doba neuplynula dříve než 29. 5. 2018. 5. K dalším důkazům, ať již byly provedeny či nikoliv, soud nepřihlížel, protože se nakonec ukázaly být pro posouzení a rozhodnutí věci nepotřebnými. 6. Na základě provedených důkazů a skutečností, o kterých nebylo mezi účastníky sporu, tedy soud po skutkové stránce uzavřel, že dne 7. 3. 2016 byla mezi žalobkyní jako objednatelem a žalovanou jako přepravcem uzavřena smlouva o přepravě zboží (výrobků ze skla) z místa nakládky ve Světlé nad Sázavou (Česká republika) do místa vykládky Karaganda (Kazachstán), přičemž se smluvní strany dohodly na tom, že lhůta pro dodání zboží je 13 dnů, a že se jejich vztah vedle smlouvy bude řídit i ustanoveními Úmluvy CMR. Zboží bylo naloženo dne 15. 3. 2016, avšak k dodání zboží příjemci nikdy nedošlo, neboť se zboží na cestě ztratilo, aniž kdy byla zjištěna přesná příčina ztráty zboží. Žalobkyně dne 12. 4. 2016 uplatnila u žalované reklamaci ztraceného zboží, žalovaná dne 7. 2. 2017 písem