6 C 20/2022-69 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném a) zaplacení částky 8 945,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 3. 2021 do zaplacení, dále kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení (vždy počítaných ze splátek ve výši 420 Kč, a to od 16. dne měsíců květen 2020 až únor 2021 do 18. 3. 2021). V žalobě tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. SU 4002824250 ze dne 6. 3. 2020, jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží specifikovaného žalovaným - ostatní černé elektroniky. Žalobkyně byla v této souvislosti zastoupena prodejcem, [právnická osoba] [anonymizováno] (dále též„ prodejce“). Úvěr poskytnutý žalovanému byl určen výhradně na nákup předmětu financování. Žalobkyně dne 13. 3. 2020 poskytla žalovanému k rukám prodejce úvěr ve výši 7 247 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 420 Kč splatných nejpozději vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce - první splátka byla splatná dne 15. 4. 2020. Úrok z úvěru činil 32,96 % ročně při stanovené RPSN ve výši 38,43 %. Žalovaný neuhradil splátku č. 2 splatnou dne 15. 5. 2020, pročež porušil svou povinnost řádně a včas splácet. Dlužná částka vyplývající z této smlouvy činí 9 028,60 Kč a sestává z nezaplacených splátek před zesplatněním smlouvy ve výši 4 200 Kč (10 splátek po 420 Kč měsíčně), zesplatněné jistiny 4 546 Kč, účelně vynaložených nákladů na oznámení o okamžité splatnosti ve výši 200 Kč a z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 83 Kč (ohledně tohoto jediného zjevně žaloba podána nebyla, pozn. soudu); b) smluvní pokuty ve výši 1 460,40 Kč ze smlouvy č. SU 4002824250 Smluvní pokuta činí 0,1 % denně z dlužné částky 8 745,60 Kč od 19. 3. 2021 do dne podání žaloby, tj. do 6. 12. 2021, částku 2 300,09 Kč. Žalobkyně v rámci proklientského přístupu požaduje pouze 1 460,40 Kč; c) zaplacení částky 8 302,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 12. 2020 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. SU 4002674848 ze dne 3. 12. 2019, jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží specifikovaného žalovaným - televizoru. Žalobkyně byla v této souvislosti zastoupena prodejcem. Úvěr poskytnutý žalovanému byl určen výhradně na nákup předmětu financování. Žalobkyně dne 16. 12. 2019 poskytla žalovanému k rukám prodejce úvěr ve výši 7 799 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 473 Kč splatných nejpozději vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce - první splátka byla splatná dne 15. 1. 2020. Úrok z úvěru činil 37,59 % ročně při stanovené RPSN ve výši 44,79 %. Žalovaný neuhradil splátku č. 5 splatnou dne 15. 5. 2020, pročež porušil svou povinnost řádně a včas splácet. Dlužná částka vyplývající z této smlouvy činí 8 302,49 Kč a sestává z nezaplacených splátek před zesplatněním smlouvy ve výši 3 311 Kč (7 splátek po 420 Kč měsíčně) a zesplatněné jistiny 4 991,49 Kč; d) smluvní pokuty ve výši 1 772,41 Kč ze smlouvy č. SU 4002674848 Smluvní pokuta činí 0,1 % denně z dlužné částky 8 302,49 Kč od 22. 12. 2020 do dne podání žaloby, tj. do 6. 12. 2021, částku 2 905,87 Kč. Žalobkyně v rámci proklientského přístupu požaduje pouze 1 772,41 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. SU 4002824250 ze dne 6. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému prostřednictvím prodejce úvěr 7 247 Kč určený na nákup ostatní černé elektroniky. Žalovaný se zavázal splatit úvěr 24 měsíčními splátkami po 420 Kč vždy 15. dne kalendářního měsíce od 15. 4. 2020 do 15. 3. 2022. Celková částka splatná žalovaným činí 10 080 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 32,96 %, RPSN činila 38,43 % O žalovaném je uveden název zaměstnavatele, pracovní pozice, celkový čistý měsíční příjem 16 450 Kč, měsíční příjem domácnosti 31 450 Kč, splátky ostatních úvěrů 473 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč a počet vyživovaných osob - 1. 4. Z výpisu z účtu se podává, že žalobkyně zaplatila dne 13. 3. 2020 na účet prodejce pod variabilním symbolem č. 4002824250 částku 7 247 Kč. 5. Z přehledu plateb pro smlouvu č. SU 4002824250 soud zjistil, že žalovaný dne 26. 3. 2020 uhradil žalobkyni částku 420 Kč, jinak na danou smlouvu neuhradil ničeho. 6. Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. SU 4002674848 ze dne 3. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému prostřednictvím prodejce úvěr 7 799 Kč určený na nákup televizoru. Žalovaný se zavázal splatit úvěr 24 měsíčními splátkami po 473 Kč vždy 15. dne kalendářního měsíce od 15. 1. 2020 do 15. 12. 2021. Celková částka splatná žalovaným činí 11 352 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 37,59 %, RPSN činila 44,79 % O žalovaném je uveden název zaměstnavatele, pracovní pozice, celkový čistý měsíční příjem 18 000 Kč, měsíční příjem domácnosti 33 000 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč a počet vyživovaných osob - 1. 7. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně zaplatila dne 16. 12. 2019 na účet prodejce pod variabilním symbolem č. 4002674848 částku 7 799 Kč. 8. Z přehledu plateb pro smlouvu č. SU 4002824250 plyne, že žalovaný ve dnech 23. 1. 2020, 20. 2. 2020 26. 3. 2020 a 22. 4. 2020 uhradil žalobkyni 4 x 473 Kč, celkem 1 892 Kč, jinak na danou smlouvu neuhradil ničeho. 9. Mezi žalobkyní a žalovaným byla v obou případech projevena vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od právního žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 byla věta druhá § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru změněna tak, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 13. Obě předmětné smlouvy sice byly uzavřeny před 29. 5. 2022 a žalovaný neplatnost smluv nenamítl, nicméně soud k ní (navzdory znění zákona o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění) přihlédl z úřední povinnosti. 14. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovaného) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. 15. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské