8 C 131/2022-35 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení se žalovaná při použití vozidla městské hromadné dopravy provozované žalobkyní nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a dluží tak žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému v následujícím případě: - jízda dne 17. 1. 2022 - autobus linka 195, dlužné jízdné 30 Kč + přirážka k jízdnému 1.500 Kč. 2. Žalovaná byla k zaplacení částky výše vyzvána, ale tu neuhradila. Žalobkyně se tak obrátila se svým požadavkem na soud. Vedle částky 1.530 Kč požadovala po žalované zákonný úrok z prodlení z dlužné částky počínaje dnem následujícím po jízdě bez jízdního dokladu. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů (§ 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Z těch soud po skutkové stránce zjistil, že žalovaná se na výzvu neprokázala jízdným dokladem v následujícím případě: - dne 17. 1. 2022 – linka 195, místo kontroly označeno jako Na padesátém, čas kontroly 17:19 hodin, žalovaná se na výzvu neprokázala žádným jízdním dokladem, zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] žalovaná i přes výzvu při přepravní kontrole přirážku nezaplatila na místě; - ze Smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy platných od 1. 8. 2021, že povinností cestujícího je opatřit si před nástupem do vozidla (vstupem do přepravního prostoru) jízdní doklad (čl.4 podmínek); cestující, který se nemohl prokázat platným jízdním dokladem, měl zaplatit jízdné a přirážku 1.500 Kč (v případě zaplacení na místě nebo v doplatkové pokladně žalobkyně nejdříve následující pracovní den, nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky se přirážka snižovala na 800 Kč) – čl.8; dle Tarifu Pražské integrované dopravy platného od 1. 8. 2021 činilo jízdné v 3 pásmech (0,B,1 nebo B,1,2 nebo tři navazující vnější pásma) 30 Kč; - právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky 1.530 Kč předžalobní výzvou z 14. 3. 2022. 4. Výsledky dokazování soud uzavřel tak, že mezi žalovanou a shora uvedeným dopravním podnikem byla uzavřena ve sm. § 2550 a násl. zák. č.89/1992 Sb., občanský zákoník, smlouva o přepravě osob. Tou žalované vzniklo právo na přepravu na určené místo, avšak za úplatu - jízdné. Žalovaná jízdné neuhradila. Pak ale je povinna zaplatit dopravnímu podniku ve sm. § 18a odst. 1c), § 18a odst. 3 zák. č.111/1994 Sb., v platném znění, § 7 odst. 5 a § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a dle přepravních podmínek žalobkyně dlužné jízdné a požadovanou přirážku. Pokud tak neučinila dobrovolně (což žalovaná netvrdila), uložil jí tuto povinnost svým rozhodnutím soud. Žalovaná je povinna zaplatit i úrok z prodlení (§ 1970 obč. zák., § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.) počínaje dnem následujícím po jízdě bez platného jízdního dokladu, když v den kontroly byla k úhradě dlužné částky vyzvána. 5. V řízení úspěšné žalobkyni soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Ty představovaly náklady soudního poplatku 400 Kč, a dále pak náklady právního zastoupení žalobkyně, jejichž výši soud stanovil dle vyhl. č. 177/1996 Sb. takto: odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění) po 200 Kč (§ 14b odst. 1, § 11 odst. 1a,d cit. vyhlášky), 3 x 100 Kč náhrada hotových výdajů (§ 14b odst. 5 písm. a cit. vyhlášky) a částka 189 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst.3 o.s.ř.). 6. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil obecně dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když náklady řízení žalobkyně náleží k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).