8 C 2/2022-41 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení se žalovaný při použití vozidla městské hromadné dopravy provozované žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, a dluží tak žalobkyni jízdné, event. přirážku k jízdnému v následujících případech: - dne 10. 8. 2021 – metro linka B, přirážka k jízdnému 1.500 Kč + dlužné jízdné 30 Kč; - dne 13. 8. 2021 – tramvaj linka 6, dlužné jízdné 30 Kč + přirážka k jízdnému 1.500 Kč. Žalovaný byl k zaplacení částek výše vyzván, ale ty neuhradil. Žalobkyně se tak obrátila se svým požadavkem na soud. Vedle částky 3.060 Kč požadovala po žalovaném zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných částek vždy počínaje dnem následujícím po jízdě bez jízdního dokladu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů (§ 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Z těch soud po skutkové stránce zjistil, že žalovaný se na výzvu neprokázal jízdným dokladem v následujících případech: - dne 10. 8. 2021 – linka B, čas kontroly 12:24 hodin, místo kontroly Můstek, žalovaný se na výzvu neprokázal jízdním dokladem, zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]; - dne 13. 8. 2021 – linka 6, čas kontroly 19:58 hodin, místo kontroly I.P. Pavlova, žalovaný se na výzvu neprokázal jízdním dokladem, zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]; - ze Smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy platných od 1. 8. 2018, že povinností cestujícího je opatřit si před nástupem do vozidla (vstupem do přepravního prostoru) jízdní doklad (čl.4 .2.1 podmínek); cestující, který se nemohl prokázat platným jízdním dokladem, měl zaplatit jízdné a přirážku 1.500 Kč (v případě zaplacení na místě nebo v doplatkové pokladně žalobkyně nejdříve následující pracovní den, nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky se přirážka snižovala na 800 Kč) – čl.8; výše jízdného vyplývala z Tarifu Pražské integrované dopravy platného od 1. 8. 2018; - právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 3.060 Kč předžalobní výzvou z 12. 10. 2021. 3. Z výsledků dokazování soud uzavřel, že mezi žalovaným a shora uvedeným dopravním podnikem byly opakovaně v jednotlivých případech (dny jízd) uzavřeny ve sm. § 2550 a násl. zák. č. 89/1992 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvy o přepravě osob. Na jejich základě žalovanému vzniklo právo na přepravu na určené místo, avšak za úplatu - jízdné. Žalovaný jízdné neuhradil (na výzvu oprávněné osoby se neprokázal jízdním dokladem). Pak ale je povinen zaplatit dopravnímu podniku ve sm. § 18a odst. 1c), § 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., v platném znění, § 7 odst. 5 a § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a dle přepravních podmínek žalobkyně ve všech případech shora dlužné jízdné, event. požadovanou přirážku. Pokud tak neučinil dobrovolně (což žalovaný netvrdil), uložil mu tuto povinnost svým rozhodnutím soud. Žalovaný je povinen zaplatit i úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). 4. V řízení úspěšné žalobkyni soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Ty představovaly náklady soudního poplatku 400 Kč, a dále pak náklady právního zastoupení žalobkyně, jejichž výši soud stanovil vzhledem ke splnění podmínek dle vyhl. č. 177/1996 Sb. takto: odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění) po 200 Kč (§ 14b odst. 1, § 11 odst. 1a,d cit. vyhlášky), 3 x 100 Kč náhrada hotových výdajů (§ 14b odst. 5 písm. a cit. vyhlášky) a částka 189 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). 5. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil obecně dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když náklady řízení žalobkyně náleží k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).