8 C 219/2021-34 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení se žalovaná při použití vozidla městské hromadné dopravy provozované žalobkyní nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, a dluží tak žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému v následujícím případě: - jízda dne 8. 6. 2021 – autobus linka 150, dlužné jízdné 24 Kč + přirážka k jízdnému 1.500 Kč. Žalovaná byla k zaplacení částky výše vyzvána, ale tu neuhradila. Žalobkyně se tak obrátila se svým požadavkem na soud. Vedle částky 1.524 Kč požadovala po žalované zákonný úrok z prodlení z dlužné částky počínaje dne následujícím po jízdě bez jízdního dokladu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů (§ 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Z těch soud po skutkové stránce zjistil, že žalovaná se na výzvu neprokázala jízdným dokladem v následujícím případě: - dne 8. 6. 2021 – linka 150, čas 6:34, místo kontroly SLAVIA, žalovaná se na výzvu neprokázala žádným jízdním dokladem, zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]; - ze Smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy platných od 1. 8. 2018, že povinností cestujícího je opatřit si před nástupem do vozidla (vstupem do přepravního prostoru) jízdní doklad (čl.4 .2.1 podmínek); cestující, který se nemohl prokázat platným jízdním dokladem, měl zaplatit jízdné a přirážku 1.500 Kč (v případě zaplacení namístě nebo v doplatkové pokladně žalobkyně nejdříve následující pracovní den, nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky se přirážka snižovala na 800 Kč) – čl.8; dle Tarifu Pražské integrované dopravy činilo jízdné v pásmech 0,B,1 nebo B,1,2 nebo tři navazující vnější pásma 24 Kč; - právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky 1.524 Kč předžalobní výzvou ze 17. 8. 2021. 3. Výsledky dokazování soud uzavřel tak, že mezi žalovanou a shora uvedeným dopravním podnikem byla uzavřena ve sm. § 2550 a násl. zák. č. 89/1992 Sb., občanský zákoník, smlouva o přepravě osob. Tou žalované vzniklo právo na přepravu na určené místo, avšak za úplatu - jízdné. Žalovaná jízdné neuhradila. Pak ale je povinna zaplatit dopravnímu podniku ve sm. § 18a odst. 1c), § 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., v platném znění, § 7 odst. 5 a § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a dle přepravních podmínek žalobkyně dlužné jízdné a požadovanou přirážku. Pokud tak neučinila dobrovolně (což žalovaná netvrdila), uložil jí tuto povinnost svým rozhodnutím soud. Žalovaná je povinna zaplatit i úrok z prodlení z dlužné částky dnem následujícím po jízdě bez jízdního dokladu (§ 1970 obč. zák., § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). 4. V řízení úspěšné žalobkyni soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Ty představovaly náklady soudního poplatku 400 Kč, a dále pak náklady právního zastoupení žalobkyně, jejichž výši soud stanovil vzhledem ke splnění podmínek dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb. takto: odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění) po 200 Kč (§ 14b odst. 1, § 11 odst. 1a,d cit.vyhlášky), 3 x 100 Kč náhrada hotových výdajů (§ 14b odst. 5 písm.a cit.vyhlášky) a částka 189 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). 5. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil obecně dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když náklady řízení žalobkyně náleží k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).