8 C 75/2022-29 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení byl žalovaný jako držitel televizního přijímače přihlášený jako poplatník do příslušné evidence povinen platit televizní poplatky. Žalovaný této své povinnosti nedostál, když nezaplatil televizní poplatky za níže uvedená období: v roce 2021 za měsíc březen, duben, květen, srpen a září. Celkem šlo o 5 měsíců – březen 2021 (76 Kč), duben, květen, srpen, září 2021 (po 135 Kč měsíčně), za které žalovaný dluží žalobkyni celkem částku 616 Kč. Protože jí žalovaný neuhradil ani na základě výzvy žalobkyně, obrátila se ta se svým požadavkem na soud, včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných poplatků počínaje prvním dnem prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne 15. 2. 2022 (datum vyhotovení žaloby) v celkové výši 34,45 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů (§ 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Z těch soud po skutkové stránce učinil tato zjištění: -) z předžalobní výzvy datované 3. 12. 2021, že žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužné částky 886 Kč - dlužná část poplatku za březen 2021 ve výši 76 Kč, a dále dlužný poplatek 135 Kč za další měsíce v období duben, květen, srpen, září, říjen a listopad; -) z Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, že žalovaný se jako poplatník televizních poplatků přihlásil v prosinci 2005. 3. Televizní poplatky upravuje zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Poplatníkem televizního poplatku je mimo jiné fyzická osoba, která byla vlastníkem televizního přijímače (§ 3 odst. 2 cit. zákona). Měsíční výše televizního poplatku za žalobkyní specifikované období činila částku 135 Kč (§ 6 cit. zákona). Poplatník byl přitom povinen poplatek platit provozovateli vysílání nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 1,2 cit. zákona). 4. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný tak v označených měsících neučinil. Žalovaný toto její tvrzení přitom nečinil sporným. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaný byl ve sm. citované úpravy výše jako poplatník povinen televizní poplatek hradit (viz výpis z evidence České pošty - § 8 cit. zákona o poplatcích), soud shledal požadavek žalobkyně důvodným a žalobě v plném rozsahu vyhověl. To včetně zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. a § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. počínaje dnem následujícím po jeho splatnosti ke dni určenému žalobkyní. 5. Vzhledem k plnému úspěchu ve věci žalobkyni náleželo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o.s.ř.). Ty představovaly náklady soudního poplatku 400 Kč, a dále pak náklady právního zastoupení žalobkyně. Jejich výši soud stanovil dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb. v souladu s požadavkem žalobkyně takto: odměna advokáta za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení, dvě písemná podání – žaloba, předžalobní výzva) po 200 Kč (§ 14b odst. 1, § 11 odst. 1a,d cit. vyhlášky), 2 x 100 Kč náhrada hotových výdajů (§ 14b odst. 5 písm. a cit. vyhlášky) a částka 126 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). 6. Žalovaný je povinen plnit ve lhůtě k plnění obvyklé délky (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), náklady řízení náleží k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).