4 C 165/2023-54 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 27 534,03 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 17. 5. 2012 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“ či„ ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen„ ÚP“). Žalovaný byl v souladu se Smlouvou a ÚP oprávněn čerpat revolvingový úvěr (dále jen„ RÚ“), a to prostřednictvím Kreditní karty (dále jen„ KK“), vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v ÚS. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4. 00 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 156 043,08 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 240 637,39 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v hl. 7 § 2 ÚP, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 13. 4. 2023, jak vyplývá ze splátkového kalendáře. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 13. 4. 2023 – Výzva ke splacení celého úvěru. Jelikož žalovaný uhradil po zesplatnění úvěru na svůj dluh pouze částku ve výši 5 500 Kč, přičemž jednotlivé splátky byly započítány způsobem uvedeným v přiloženém Splátkovém kalendáři, eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 27 534,03 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 26 939,03 Kč (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil), poplatků ve výši 35 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 260 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl v souladu s § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) zrušen. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně již s podáním žaloby s tímto postupem souhlasila a ani žalovaný proti němu neměl žádných námitek. 4. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění: 5. Žalovaný uzavřel se žalobcem dne 17. 5. 2012 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] (důkaz: úvěrovou smlouvou). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Žalovaný byl v souladu se Smlouvou a ÚP oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím Kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v ÚS. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4. 00 % z aktuální dlužné částky (důkaz: úvěrovou smlouvou, ÚP). V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 156 043,08 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 240 637,39 Kč (důkaz: splátkový kalendář, karta klienta). Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v hl. 7 § 2 ÚP, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 13. 4. 2023, jak vyplývá ze splátkového kalendáře. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 13. 4. 2023 – Výzva ke splacení celého úvěru (důkaz: úvěrovou smlouvou, ÚP, výzva). Jelikož žalovaný uhradil po zesplatnění úvěru na svůj dluh pouze částku ve výši 5 500 Kč, přičemž jednotlivé splátky byly započítány způsobem uvedeným v přiloženém splátkovém kalendáři, eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 27 534,03 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 26 939,03 Kč (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil), poplatků ve výši 35 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 260 Kč (důkaz: úvěrovou smlouvou, ÚP, splátkovým kalendářem, kartou klienta). 6. Z hlediska hmotného práva je třeba projednávanou věc posuzovat podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“) ve spojení s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy podle právní úpravy ve znění do 31. 12. 2013, neboť smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti tohoto zákona. 7. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 502 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. 9. Podle § 262 odst. 1, odst. 4 obch. zák. strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. Ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. 10. Podle § 544 zák. 40/1964 Sb., obč. zák., sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále). 11. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena výše uvedená úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala k poskytnutí finančních prostředků žalovanému, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s dohodnutými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách (§ 497 a násl. obch. zák.), což však nesplnil, a proto žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný (dle tvrzení žalobkyně, která však žalovaný nijak nepopíral a zůstal v řízení zcela nečinný). Soud tedy uznal žalobu důvodnou a podanou po právu, proto jí v plném rozsahu vyhověl a to včetně nároku na sjednanou smluvní pokutu (§ 544 obč. zák.) i na sjednané poplatky i úroky z prodlení (§ 517obč.zák.). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 554 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 102 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 534,03 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.