3 C 184/2022-118 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 920 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že na základě usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie kraje , adresa, , Územního odboru , adresa, , Oddělení hospodářské kriminality, o zahájení trestního stíhání ze dne 27. 11. 2017 č. j. , adresa, bylo zahájeno trestní stíhání proti žalobci a následně byla Okresním státním zastupitelstvím v , adresa, podána proti žalobci obžaloba ze dne 23. 8. 2018 č. j. , spisová značka, k Okresnímu soudu v , adresa, . Rozsudkem tohoto soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, byl žalobce zproštěn obžaloby v plném rozsahu. Rozsudek nabyl právní moci, když odvolání státního zastupitelství proti rozsudku bylo zamítnuto usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, ze dne 22. 9. 2021 č. j. , spisová značka, . Nezákonné trestní stíhání žalobce tak trvalo celkem cca 46 měsíců. Žalobce odkázal na článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který garantuje každému mimo jiné právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, resp. právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě, je integrální součástí práva na spravedlivý proces jakožto jednoho ze základních práv garantovaných čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dále poukázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), která zdůrazňuje, že pokud jde o otázku přiměřenosti lhůty pro vyřízení věci (resp. přiměřenosti délky řízení) je třeba vždy vycházet z konkrétních okolností daného případu a zjištěné průtahy v řízení demonstroval na případech Bunkate proti Nizozemsku (rozsudek ESLP, 26. 5. 1993, č. 13645/88), kdy celková délka řízení činila pouhé dva roky a 10 měsíců, Matwiejczuk proti Polsku (rozsudek ESLP, 2. 12. 2003, č. 37641/97), kdy stačilo řízení trvající necelé tři roky a dva měsíce, či případ Barfuss versus Česká republika (rozsudek ESLP, 31. 7. 2000, č. 35848/97), kdy trestní řízení trvalo tři roky a deset měsíců. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu (například nález ze dne 12. 5. 2007 sp. zn. ÚS 603/06 nebo ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. I. ÚS 2859/09) je třeba vždy volit individuální přístup dle konkrétních okolností případu, neboť není možné určit konkrétní hranici pro nepřiměřenou délku trestního řízení. Z obsahu trestního spisu vedeného Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, plyne, že trestní řízení vedené proti jeho osobě trpělo nedůvodnými průtahy, které zcela zásadním způsobem negativně narušili jeho psychickou integritu a které negativním způsobem ovlivnily ve všech směrech a ohledech jeho život. Jednalo se přitom na straně orgánů činných v trestním řízení o průtahy nedůvodné a zcela mimo sféru vlivu žalobce, který se na těchto průtazích nikterak nepodílel, resp. k průtahům v řízení nebyly dány žádné relevantní důvody, které by mu bylo možno klást, byť i jen zčásti, za vinu. Otázku přiměřenosti délky řízení charakterizují čtyři základní kritéria: složitost věci, chování stěžovatele, postup státních orgánů a význam řízení pro stěžovatele. Posuzovaná trestní věc nebyla nikterak složitá, naopak v očích orgánů činných v trestním řízení se zřejmě jednalo o věc právně i skutkově triviální. Chování žalobce bylo zcela neutrální, když svým chováním nikterak dobu řízení neprodlužoval, vždy řádně a včas spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a dostavoval se na předepsané úkony. Postup orgánů činných v trestním řízení však žalobce shledává naprosto neadekvátním a nepřiměřeným povaze a složitosti případu a je evidentní, že k průtahům v řízení došlo výlučně z důvodů na straně vyšetřovatele, resp. dozorujícího státního zástupce. Význam řízení pro žalobce je zcela zásadní a fatální, kdy nepřiměřeně a nedůvodně se táhnoucí trestní řízení mělo zcela fatální dopady do sféry žalobce, který žil v každodenní nejistotě ohledně jeho budoucnosti, byl podroben každodennímu stresu, který nebyl schopen odbourat, a to ani s pomocí léků. Nepřiměřená a nedůvodná délka trestního řízení vzala žalobci chuť do dalšího života a byla pro jeho psychiku zcela devastující. Časové milníky byly následující: dne 27. 11. 2017 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, dne 23. 8. 2018 byla podána k Okresnímu soudu v , adresa, obžaloba, teprve s odstupem zhruba dva a půl roku od sdělení obvinění a až dva roky od podání obžaloby bylo ve věci soudem nařízeno první hlavní líčení, aniž by se na tomto průtahu žalobce jakkoliv podílel, a dne 22. 9. 2021 byla věc pravomocně skončena zproštěním obžaloby. Z tohoto přehledu žalobce dovozuje, že trestní řízení vedené proti němu trpělo průtahy, které zcela zásadním způsobem negativně narušily jeho psychickou integritu a které negativním způsobem ovlivnily ve všech směrech a ohledech jeho život. Žalobce řádně a včas uplatnil dne 21. 3. 2022 svůj nárok na náhradu škody (újmy) způsobené nezákonnými rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení a průtahy v řízení a navrhl, aby mu Ministerstvo spravedlnosti ČR přiznalo nárok na náhradu škody (újmy) ve výši 920 000 Kč. Žalobce je toho názoru, že nárok na úhradu přiměřené peněžní částky má minimálně i z titulu nároku na náhradu nemajetkové újmy, která mu byla způsobena neúčinným vyšetřováním. Ministerstvo spravedlnosti ČR však v zákonné 6. měsíční lhůtě meritorně nereagovalo, pouze v mezidobí zaslalo žalobci obecnou vágní výzvu k prokázání tvrzených skutečností, na kterou žalobce reagoval tak, že s ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR a ESLP se presumuje, že neúčinným trestním stíháním vznikla stěžovateli nemajetková újma, a nepožaduje se, aby ji poškozený jakkoli prokazoval.2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Učinila však nesporným, že u ní žalobce podáním doručeným dne 21. 3. 2022 uplatnil v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení ve výši 920 000 Kč. Dále uvedla, že nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení vyhověla co do částky 45 375 Kč a ve zbytku nárok jako nedůvodný zamítla. Ohledně průběhu řízení zjistila, že trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu poškození věřitele podle ustanovení § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku bylo policejním orgánem zahájeno usnesením ze dne 27. 11. 2017, které bylo žalobci doručeno dne 29. 11. 2017. Dne 23. 8. 2018 byla u Okresního soudu v , adresa, podána na žalobce obžaloba a dne 14. 11. 2019 soud nařídil hlavní líčení na den 29. 11. 2019, které bylo dne 28. 11. 2019 zrušeno. Dne 25. 11. 2019 podal žalobce návrh na odejmutí věci Okresnímu soudu v , adresa, a přikázání jinému soudu a námitku podjatosti soudkyně. Dne 29. 11. 2019 bylo usnesením okresního soudu rozhodnuto tak, že soudkyně není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení. Usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, bylo dne 8. 1. 2020 rozhodnuto o zamítnutí stížnosti žalobce proti usnesení okresního soudu o nevyloučení soudkyně a dalším usnesením krajského soudu ze dne 8. 1. 2020 bylo rozhodnuto, že se věc obžalovaných neodnímá tomuto Okresnímu soudu v , adresa, . Dne 3. 6. 2020 soud nařídil hlavní líčení na den 25. 6. 2020 a ve dnech 25. 6. 2020, 10. 8. 2020, 12. 8. 2020, 21. 10. 2020 se konala hlavní líčení, přičemž v posledním hlavním líčení konaném dne 4. 12. 2020 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby. Dne 18. 2. 2021 si podal státní zástupce proti rozsudku odvolání, které bylo usnesením krajského soudu ze dne 22. 9. 2021 zamítnuto. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 22. 9. 2021. Pokud se týká vlastního nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, žalovaná uvedla, že otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který mimo jiné zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou ESLP, z níž kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele, jednání příslušných orgánů a význam sporu pro stěžovatele. V předmětné trestní věci žalobce činila celková délka řízení 3 roky a 9 celých měsíců, v soudním řízení rozhodovaly soudy I. a II. stupně pouze jednou. Přípravné řízení trestní probíhalo po dobu 9 měsíců, kdy policejní orgán shromáždil poměrně velké množství důkazů. Řízení před soudy I. a II. stupně probíhalo po dobu tří let. Žalovaná vyhodnotila celkovou délku řízení ve vztahu ke konkrétním okolnostem projednávané věci jako nepřiměřenou a z tohoto důvodu považuje nárok na náhradu nemajetkové újmy odvislý od délky řízení za důvodný, nikoliv však v ža