6 C 16/2024-54 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 219 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce žalovanému dne 12. 12. 2013 poskytl bezúročnou půjčku. Účastníci následně sepsali uznání dluhu, v němž se žalovaný zavázal uhradit dluh 640 000 Kč nejpozději do 1. 1. 2016. Do data splatnosti žalovaný zaplatil 62 000 Kč, po datu splatnosti pak uhradil dalších 359 000 Kč (dne 20. 4. 2016 částku 300 000 Kč, dne 22. 8. 2016 částku 6 000 Kč, dne 24. 2. 2017 částku 18 000 Kč a dne 19. 5. 2017 částku 35 000 Kč). Žalovaný tak nadále dluží žalobci 219 000 Kč, tuto částku neuhradil ani přes výzvu.2. Žalovaný neuznal nárok žalobce ani zčásti. Ve vyjádření k žalobě namítal, že uznání dluhu nepodepsal, a navrhl zpracování znaleckého posudku za účelem ověření pravosti jeho podpisu. Dále sdělil, že požadovaná částka 219 000 Kč vychází z titulu zápůjčky, nicméně namítl promlčení tohoto dluhu.3. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného zdůraznil, že podpis žalovaného na uznání dluhu je úředně ověřený. Pokud by měl být zpracován znalecký posudek, měl by jeho náklady nést žalovaný. Jestliže se žalovaný v uznání dluhu zavázal zaplatit dluh nejpozději 1. 1. 2016, pak desetiletá promlčecí lhůta nemohla uplynout, neboť žaloba byla podána v lednu 2024.4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:5. V „Uznání dluhu (závazku)“ ze dne 12. 12. 2013 (soud má k dispozici i originál této listiny) je uvedeno, že žalovaný jako dlužník uznává dluh vůči žalobci jako věřiteli ve výši 640 000 Kč z bezúroční půjčky. Žalovaný zde dále uvedl, že svůj dluh žalobci uhradí nejpozději do 1. 1. 2016. Na druhé straně tohoto dokumentu jsou připojeny ověřovací doložky České pošty, s.p. (Pošta , adresa, ), obě ze dne 12. 12. 2013, podle nichž dokument vlastnoručně podepsali žalobce i žalovaný.6. Z výpisu transakcí (patrně jde o zkompletované výstřižky z výpisů z účtu žalobce) plyne, že žalobce dne 12. 12. 2013 vybral v hotovosti 150 000 Kč a téhož dne zaslal na účet č. , č. účtu, (účet , jméno FO, ) 483 000 Kč. Dále z účtu , jméno FO, č. , č. účtu, jsou evidovány příchozí platby ve výši 6 000 Kč ze dne 21. 1. 2014, ve výši 6 000 Kč ze dne 18. 2. 2014, ve výši 6 000 Kč ze dne 2. 4. 2014, ve výši 6 000 Kč ze dne 2. 6. 2014, ve výši 6 000 Kč ze dne 25. 8. 2014, ve výši 5 000 Kč ze dne 6. 5. 2015 a ve výši 300 000 Kč ze dne 20. 4. 2016, dále příchozí platby z účtu č. , č. účtu, (účet žalovaného) ve výši 6 000 Kč ze dne 21. 11. 2014, ve výši 7 000 Kč ze dne 23. 10. 2015, ve výši 7 000 Kč ze dne 2. 12. 2015, ve výši 7 000 Kč ze dne 18. 12. 2015, ve výši 6 000 Kč ze dne 22. 8. 2016, ve výši 18 000 Kč ze dne 24. 2. 2017 a ve výši 35 000 Kč ze dne 19. 5. 2017.7. Z dopisu ze dne 8. 12. 2023 včetně potvrzení o odeslání a výpisu ze sledování zásilek plyne, že žalobce dne 8. 12. 2023 zaslal žalovanému předžalobní výzvu.8. Pokud jde o žalovaným navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, soud byl připraven zadat tento znalecký posudek. Jelikož však měl za to, že žalobce unesl své důkazní břemeno, a i s ohledem na připojenou ověřovací doložku bylo velice pravděpodobné, že žalovaný předmětný dokument podepsal, měl za to, že zadání znaleckého posudku nebylo v dané věci zcela nezbytné, resp. provedení takového důkazu bylo toliko v zájmu žalovaného. Poněvadž předem oslovený znalec avizoval odhadní cenu posudku ve výši cca 25 000 Kč, soud žalovaného v souladu s § 141 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), vyzval k zaplacení zálohy na znalecký posudek ve výši 10 000 Kč a poučil ho, že jinak nelze důkaz nařízený v zájmu žalovaného provést. Současně soud přihlédl k tomu, že žalovaný sdělil, že je ochoten nést náklady spojené se zálohou na jím navrhovaný znalecký posudek (podání žalovaného ze dne 16. 4. 2024). Výzva byla žalovanému doručena dne 22. 4. 2024, žalovaný však zálohu ve stanovené 15denní lhůtě (tj. do 7. 5. 2024) ani následně do dne vyhlášení tohoto rozsudku nezaplatil. Soud tedy postupoval v souladu s § 141 odst. 1 o. s. ř. a navrhovaný důkaz neprovedl.9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:10. Mezi účastníky není sporné, že žalobce půjčil žalovanému peníze. Že k tomu došlo dne 12. 12. 2013 a že se jednalo o částku 640 000 Kč, tomu kromě uznání dluhu nasvědčují i transakce na účtu žalobce ze dne 12. 12. 2013 [výběr hotovosti 150 000 Kč a převod na účet , jméno FO, (mimo jiné i z tohoto účtu byly následně zasílány žalobci splátky dluhu) ve výši 483 000 Kč]. Dne 12. 12. 2013 účastníci řízení podepsali listinu nazvanou „Uznání dluhu“, v níž žalovaný uznal tento svůj dluh (640 000 Kč z bezúroční půjčky) vůči žalobci a zavázal se ho zaplatit nejpozději do 1. 1. 2016. Podpisy obou účastníků na této dohodě jsou úředně ověřeny.11. S uznáním dluhu koresponduje i výpis z transakcí, z nichž vyplývá, že žalovaný svůj dluh splácel. V této souvislosti soud podotýká, že žalovaný svůj dluh splácel i v roce 2017 (viz platby žalovaného ze dne 24. 2. 2017 ve výši 18 000 Kč a ze dne 19. 5. 2017 ve výši 35 000 Kč). Kdyby přitom byla důvodná argumentace žalovaného, že uznání dluhu nepodepsal a že je proto dluh promlčený, pak by tyto platby z roku 2017 žalobci zjevně učinil až po uplynutí tříleté promlčecí doby (ta by patrně uplynula již v prosinci 2016). S ohledem na veškeré tyto okolnosti soud uzavřel, že žalobce prokázal, že úředně ověřený podpis na dokumentu „Uznání dluhu (závazku)“ ze dne 12. 12. 2013 skutečně náleží žalovanému. Bylo na žalovaném, aby ke svému opačnému tvrzení označil důkazy. Jediný důkazní návrh, který žalovaný vznesl (zpracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví), však soud neprovedl, neboť žalovaný nezaplatil zálohu dle § 141 odst. 1 o. s. ř., ač předem avizoval, že je ochoten takovou zálohu zaplatit. Soud má proto za prokázané, že žalovaný předmětné uznání dluhu ze dne 12. 12. 2013 podepsal.12. Žalobci bylo na předmětnou částku vráceno toliko 421 000 Kč (jednotlivé transakce blíže v bodě 6. tohoto rozsudku). Žalovaný zbývající částku 219 000 Kč ani zákonný úrok z prodlení nezaplatil ani přes výzvu.13. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:14. K uzavření smlouvy mezi účastníky řízení došlo v prosinci 2013, práva a povinnosti mezi nimi se proto řídí tehdy účinným zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále též „obč. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. § 3028 odst. 3, § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014).15. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.16. Podle § 558 věty prvé obč. zák. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval.17. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.18. Podle § 110 odst. 1 věty druhé obč. zák. bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.19. Podle § 134 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.20. Žalobce předložil dokument nazvaný jako „Uznání dluhu (závazku)“, na němž jsou úředně ověřené podpisy účastníků (zejména však žalovaného) ze dne 12. 12. 2013. V tomto dokumentu žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu (bezúroční půjčka) i výše (640 000 Kč) a zavázal se jej splatit nejpozději do 1. 1. 2016.21. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že veřejnou listinou ve smyslu § 134 o. s. ř. je legalizační doložka (doložka o ověření pravosti podpisu), jež je však listinou odlišnou od smlouvy nebo jiné listiny, na níž je vyznačena. Jinak řečeno, úřední ověření pravosti podpisu na určité listině nečiní z této listiny veřejnou listinu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněný pod číslem 25/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3461/2011, anebo – obdobně – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 6 Tdo 198/2011, uveřejněné pod číslem 49/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2976/2022).22. Listina obsahující uznání dluhu tedy není veřejnou listinou a ustanovení § 134 o. s. ř. na ni nedopadá. Na druhou stranu však soud uzavřel, že legalizační doložka má vyšší „hodnotu“ než listina obsahující prosté (neověřené) p