6 C 77/2024-54 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 34 038,56 Kč s příslušenstvím jako plnění ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 7201098544 ze dne 17. 1. 2022, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec 35 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky, příp. nepravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 20. den v měsíci. V průběhu trvání smlouvy žalovaná načerpala celkem částku 96 538 Kč, uhradila pak celkem 78 194,25 Kč. Jelikož žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, žalobkyně v souladu se smlouvou dopisem ze dne 10. 1. 2024 zesplatnila úvěr a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalovaná však dále již neplnila ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu. Žalobkyně se žalobou konkrétně domáhala částky 33 108,56 Kč jako neuhrazené jistiny (jde o rozdíl součtu čerpaných částek a úhrad žalované, které byly započteny na jistinu), nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč, jak byly sjednány ve smlouvě, a smluvních pokut 500 Kč, celkem částky 34 038,56 Kč označené jako jistina, a dále příslušenství, konkrétně smluvního úroku 26,26 % ročně za období od 11. 1. 2024 do 15. 4. 2024 kapitalizovaného ve výši 5 508,34 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 33 108,56 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 038,56 Kč od 25. 1. 2024 do 15. 4. 2024, jenž byl kapitalizován ve výši 1 127,93 Kč, a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 038,56 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud vyzval žalobkyni, nechť doplní tvrzení a označí důkazy k prokázání ohledně toho, zda a jak konkrétně ověřovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a dále nechť prokáže, že ověřila (například díky potvrzením zaměstnavatele, výplatním páskám, daňovým přiznáním, výpisům z účtu, dokladům o pobíraných dávkách či jiných příjmech, nájemní smlouvou apod.) případná tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, a veškeré tyto dokumenty rovněž předloží.4. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované posuzovala pomocí kreditního skóre neboli credit scoringu a využívala statistický model, dále využila dostupné registry. Předložila výpočty týkající se příjmů a výdajů žalované a s odkazem na evropské právo a komentářovou literaturu a judikaturu různých soudů uvedla, že věřitel má prostor pro uvážení, jaké informace poskytnuté spotřebitelem budou ověřeny a jakým způsobem.5. Z žalobkyní předložených a soudem vyžádaných listin učinil soud následující skutková zjištění:6. Ve smlouvě č. 7201098544 ze dne 17. 1. 2022 („Šikovný účet“) si účastnice řízení sjednaly bezúčelový revolvingový úvěr s rámcem 35 000 Kč, roční úrokovou sazbou 26,28 % a RPSN 29,69 %, celková částka splatná spotřebitelem činí 39 982 Kč, výše měsíční splátky byla sjednána na 4 % z dlužné částky. Ve smlouvě je jako zdroj hlavního příjmu žalované uvedeno „podnikatel“, čistý měsíční příjem 50 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 16 000 Kč.7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad se podává, že žalovaná na úvěr v období od 17. 1. 2022 do 20. 10. 2023 celkem vyčerpala 96 538 Kč a vrátila 78 194,25 Kč.8. V úvěrové zprávě jsou obsaženy osobní údaje žalované a detail o jejích dalších úvěrech, resp. výpočty týkající se její finanční situace.9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta se podává, že dne 17. 1. 2022 žalobkyně prověřila žalovanou v registrech JAP PUJCKA, ISIR, NRKI, CEE, MVCR s negativním (resp. vyhovujícím) výsledkem. Ohledně žalované je uvedeno, že je rozvedená, bydlí v podnájmu, má dvě děti, zdroj hlavního příjmu „podnikatel“, výše příjmu 50 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 16 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti mají činit 16 000 Kč.10. Dopisem ze dne 10. 1. 2024, odeslaným dle poštovního podacího archu dne 11. 1. 2024, žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 37 334,59 Kč do 14 dní od sepsání výzvy.11. Z dopisu ze dne 1. 2. 2024 a poštovního podacího archu z následujícího dne plyne, že žalobkyně dne 2. 2. 2024 zaslala žalované předžalobní výzvu.12. Další žalobkyní předložené listiny nebyly pro posouzení věci podstatné.13. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění: Účastnice řízení dne 17. 1. 2022 uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru č. 7201098544, v níž si sjednaly bezúčelový revolvingový úvěr s rámcem 35 000 Kč, roční úrokovou sazbou 26,28 % a RPSN 29,69 %, celková částka splatná spotřebitelem činí 39 982 Kč, výše měsíční splátky byla sjednána na 4 % z dlužné částky. Ve smlouvě je jako zdroj hlavního příjmu žalované uvedeno „podnikatel“, čistý měsíční příjem 50 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 16 000 Kč. Žalovaná na tuto smlouvu vyčerpala celkem 96 538 Kč a vrátila 78 194,25 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná je podnikatel a její měsíční čistý příjem činí 50 000 Kč, měsíční příjem ostatních členů domácnosti dosahuje 16 000 Kč. V potvrzení o provedení ověření bonity klienta jsou rovněž uvedeny výdaje domácnosti ve výši 16 000 Kč. Žalobkyně nicméně zjevně žádné příjmy ani výdaje žalované neověřovala. První prokazatelně odeslaná výzva k plnění byla žalované zaslána dne 11. 1. 2024 s termínem plnění do 24. 1. 2024. Žalovaná již nezaplatila ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu odeslanou dne 2. 2. 2024.14. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:15. Mezi účastnicemi řízení došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele (ve smlouvě nadto nebylo uvedeno, že by se jednalo o úvěr pro potřeby podnikání), což ostatně v žádném ze svých podání nezpochybňovala ani žalobkyně. Jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době tvrzeného uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“19. Nicméně s ohledem na závěry vyplývající z evropského práva je zřejmé, že i smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená v lednu 2022 trpěla sankcí absolutní neplatnosti v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka.20. Tato interpretace je zřejmá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, podle něhož články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsle