6 C 82/2024-80 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 814,37 Kč s příslušenstvím jako plnění ze smlouvy o úvěru č. 6953315113 ze dne 30. 1. 2020, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 86 404 Kč, kterou se spolu s úrokem ve výši 13,9 % p.a. zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 1 518 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas a dostal se do prodlení, pročež žalobkyně prohlásila úvěr za splatný. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení 52 814,37 Kč jako jistiny dluhu, částky 5 191,40 Kč jako úroku 13,9 % ročně z jistiny úvěru od 3. 8. 2023 do 18. 3. 2024, částky 5 574,95 Kč jako zákonného úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek od 3. 8. 2023 do 18. 3. 2024, úroku 13,9 % ročně z částky 52 814,37 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 814,37 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení. Žalovaný nezaplatil ničeho ani přes výzvu. Za celou dobu (od 20. 2. 2020 do 22. 11. 2023) žalovaný na dluh zaplatil celkem 81 941 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud vyzval žalobkyni, nechť doplní tvrzení a označí důkazy k jejich prokázání ohledně toho, zda a jak konkrétně (kromě dotazu na dostupné registry) ověřovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a dále nechť prokáže, že ověřila (například díky potvrzením zaměstnavatele, výplatním páskám, daňovým přiznáním, výpisům z účtu, dokladům o pobíraných dávkách či jiných příjmech, nájemní smlouvou apod.) případná tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, a veškeré tyto dokumenty rovněž předloží.4. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na žádosti uvedl příjem 20 796 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený žalobkyní. Žalobkyně ověřila, že žalovaný nebyl v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila jeho předchozí splátkovou morálku a dále ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení apod. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje 3 500 Kč, žalobkyně stanovila jeho životní výdaje na základě jím sdělených dat (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení apod.) v kombinaci s interními informacemi banky na 9 748 Kč. Dále žalobkyně přihlédla k dalším úvěrům žalovaného u žalobkyně (některé byly předmětným úvěrem konsolidovány) s tím, že nové splátkové zatížení činilo 5 389 Kč. Příjem žalovaného tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů mu zbývalo 15 407 Kč k pokrytí životních nákladů. Dále žalobkyně odkázala na nejrůznější judikáty, odbornou literaturu i doporučení Evropského orgánu pro bankovnictví, z nichž má vyplývat, že poskytovatelé úvěru nemají povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. Dále žalobkyně (již v žalobě) odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023.5. Z žalobkyní předložených a soudem vyžádaných listin učinil soud následující skutková zjištění:6. Ve smlouvě o úvěru ze dne 30. 1. 2020 se účastníci řízení měli dohodnout (smlouva neobsahuje podpis žalovaného), že žalobkyně poskytne žalovanému na úvěrový účet č. , č. účtu, úvěr 86 404 Kč, který žalovaný splatí nejpozději do 22. 11. 2027 měsíčními splátkami po 1 518 Kč, při řádném splácení získává žalovaný nárok na finanční odměnu ve formě odpuštění až 10 posledních splátek. Úroková sazba činila 13,9 % ročně, zvýhodněná úroková sazba (při řádném splácení a odpuštění splátek) činila 11,84 % ročně. RPSN v době uzavření smlouvy činila 15,05 %, při řádném splácení a odpuštění splátek 13,07 %.7. Z výpisu z úvěrového účtu plyne, že žalovaný dne 30. 1. 2020 na úvěr vyčerpal celkem 86 404 Kč.8. Dopisem ze dne 2. 8. 2023, jenž byl dle poštovního podacího archu odeslán 8. 8. 2023, žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění dluhu, neboť ve stanoveném termínu nebyla uhrazena pohledávka, s tím, že ode dne 3. 8. 2023 je pohledávka úročena souběžně řádným úrokem i úrokem z prodlení, ke dni 2. 8. 2023 žalovaný dluží 67 815 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného, aby ji kontaktoval.9. Dopis ze dne 20. 3. 2024, dle poštovního podacího archu odeslaný téhož dne, představoval předžalobní výzvu.10. Dopis ze dne 2. 4. 2023 obsahuje výzvu k zaplacení částky po splatnosti 2 106 Kč. Žalobkyně však ani přes výzvu nedoložila doklad o odeslání tohoto dopisu, proto soud nemá za prokázané jeho odeslání žalovanému.11. Výpis z běžného účtu žalovaného za období 1. 1. 2019 – 31. 1. 2020 zachycuje mnoho příchozích i odchozích plateb. Z výpisu je zřejmé, že čistá měsíční mzda žalovaného se pohybovala v rozmezí 18 000 Kč – 24 000 Kč. Z výpisu však není zřejmé, jaké konkrétní výdaje žalovaný měl, zejména výdaje na bydlení, ale ani další výdaje (strava, léky, ošacení apod.). Z výpisu se rovněž podává, že dne 27. 1. 2020 byla žalovanému z běžného účtu sražena částka 15 288,09 Kč na exekuci (o 2 dny později mu byla vrácena částka 8 817,40 Kč).12. Další žalobkyní předložené dokumenty nebyly pro posouzení věci podstatné.13. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:14. Dne 30. 1. 2020 se účastníci řízení měli dohodnout (smlouva neobsahuje podpis žalovaného), že žalobkyně poskytne žalovanému na úvěrový účet č. , č. účtu, úvěr 86 404 Kč (ve stejný den žalovaný tento úvěr skutečně čerpal), který žalovaný splatí nejpozději do 22. 11. 2027. Úroková sazba činila 13,9 % ročně, zvýhodněná úroková sazba (při řádném splácení a odpuštění splátek) činila 11,84 % ročně. RPSN v době uzavření smlouvy činila 15,05 %, při řádném splácení a odpuštění splátek 13,07 %. Žalobkyně z výpisu z běžného účtu před uzavřením smlouvy ověřila čistý příjem žalovaného cca 21 000 Kč měsíčně, výdaje však nikterak neověřovala a vycházela z ekonomického a statistického modelu. Z výpisu z účtu je zřejmé, že žalobkyně měla ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy k dispozici informaci, že žalovaný má minimálně jednu exekuci (viz odchozí platbu soudnímu exekutorovi ze dne 27. 1. 2020). První prokazatelně odeslaná výzva k plnění (sice nejde o výzvu v pravém slova smyslu, ale o informaci o zesplatnění a výši dlužné částky a současně o žádost žalovaného o kontaktování žalobkyně, ze znění celého dopisu je nicméně zřejmé, že jej lze považovat za výzvu k plnění) byla žalovanému odeslána dne 8. 8. 2023. Žalovaný za celou dobu vrátil žalobkyni částku celkem 81 941 Kč, dále již neplnil ničeho ani přes předžalobní výzvu.15. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:16. Mezi účastníky řízení mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). S ohledem na níže přijatý závěr o absolutní neplatnosti smlouvy a o vzniku bezdůvodného obohacení bylo nadbytečné zabývat se otázkou, zda k uzavření smlouvy skutečně došlo, soud proto pro zjednodušení vycházel ze závěru, že smlouva uzavřena byla (i kdyby však k uzavření smlouvy nedošlo, výrok rozsudku by byl stejný). Žalovaný, na rozdíl od žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době tvrzeného uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou ji