10 C 69/2025-18 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 16 138 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 24. 4. 2024 uzavřena smlouva revolvingovém o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr v celkové výši 14 100 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení, právní předchůdce žalobkyně proto úvěr zesplatnil. Žalobkyně požadovala nesplacenou jistinu ve výši 10 653 Kč a smluvní úrok ve výši 5 485. Uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně přiznat nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaná uhradila celkem , hodnota, Kč, a to dne 24. 5. 2024 částku 2 080 Kč, dne 3. 6. 2024 částku 21 069 Kč a dne 2. 10. 2024 částku 5 158 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“). Žalobkyně s takovým postupem souhlasila. Žalované soud zaslal výzvu, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a poučil ji, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná na výzvu soudu nijak nereagovala.4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:- ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , Anonymizováno, dne 24. 4. 2024, obchodních podmínek soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 150 % ročně, RPSN ve výši 311,30 %,- z výpisů z účtu soud zjistil, že žalované byla poukázána dne 24. 4. 2024 částka 12 000 Kč, dne 28. 5. 2024 částka 600 Kč a dne 6. 6. 2024 částka 1 500 Kč,- z výzvy ze dne 22. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr a vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky,- ze smlouvy o postoupení pohledávek, dodatku ke smlouvě o postoupení pohledávek a ze seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni,- z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že žalované bylo oznámení postoupení pohledávky na žalobkyni.5. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.14. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, proto soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru a dále se zabýval tím, zda byly smlouvy o úvěru uzavřeny platně. Dle názoru soudu právním předchůdce žalobkyně řádně neposuzoval schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdce učinil.15. Z konstantní judikatury soudů vyplývá, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši podstatně přesahující obvyklou úrokovou sazbu v době jeho sjednání stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. S ohledem na okolnosti konkrétní věci nemusí být shledán nepřiměřený úrok ve výši dvojnásobku či trojnásobku úrokové sazby peněžních ústavů.16. Dle databáze ARAD dostupné na stránkách České národní banky vyplývá, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu byla v dubnu 2024 ve výši 8,71 % ročně.17. Úrok sjednaný účastníky ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ve výši 150 % ročně výrazně překračuje trojnásobek úrokové sazby obvykle sjednávané bankami v době uzavření smlouvy o úvěru. Výše úroku sjednaného mezi účastníky se tak dle názoru soudu příčí dobrým mravům18. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je z těchto důvodů neplatná. Žalobkyně si této skutečnosti byla zjevně vědoma, když sama navrhla, aby soud věc případně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit částku odpovídající rozdílu mezi částkou poskytnutou žalované a částkou, kterou žalovaná zaplatila, spolu s úrokem z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po domněnce dojití výzvy k plnění (§ 573 o. z.). Ve zbývající části žalobu zamítl.19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla úspěšnější žalovaná, měla by proto právo na náhradu nákladů řízení dle poměru úspěchu. Žalovaná však zůstala nečinná, náklady řízení jí nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.