10 C 88/2025-16 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 270 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 8. 2022 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 27 270 Kč skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 720 Kč, kterou měl žalovaný splácet v týdenních splátkách po 455 Kč. Žalovaný zaplatil částku celkem 7 000 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně se nedostavila, omluvila se. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“),, jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 8. 2022 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, jejím předmětem bylo poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89 % ročně.6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o vlastnostech spotřebitelského úvěru, tedy zejména že celková výše úvěru činí 15 000 Kč, úroková sazba činí 70,89 % ročně, RPSN činí 212,77 %.7. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že je svobodný, žije sám, nemá vyživovací povinnosti, nevlastní automobil ani nemovitost, je zaměstnán na dobu určitou, jeho příjem činí 29 098 Kč měsíčně, výdaje činí celkem 9 492 Kč měsíčně.8. Z informace o smlouvě soud zjistil, že žalovaný zaplatil na úvěr celkem částku 7 000 Kč.9. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky a upozornila ho na možnost soudního sporu.10. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.).17. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele. Soud se proto zabýval tím, zda byla smlouva o úvěru uzavřena platně. Dospěl k závěru, že žalobkyně neposuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr řádně, resp. žalobkyně neprokázala, že by řádně posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně soudu předložila pouze evidenční kartu, ze které plynou údaje uvedené žalovaným. Jiné důkazy, kterými by prokázala splnění své povinnosti, žalobkyně neoznačila. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, se dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.18. Z konstantní judikatury soudů vyplývá, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši podstatně přesahující obvyklou úrokovou sazbu v době jeho sjednání stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. S ohledem na okolnosti konkrétní věci nemusí být shledán nepřiměřený úrok ve výši dvojnásobku či trojnásobku úrokové sazby peněžních ústavů.19. Dle databáze ARAD dostupné na stránkách České národní banky vyplývá, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu byla v srpnu 2022 ve výši 9,72 % ročně.20. Úrok sjednaný účastníky ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ve výši 70,89 % měsíčně výrazně překračuje trojnásobek úrokové sazby obvykle sjednávané bankami v době uzavření smlouvy o úvěru. Výše úroku sjednaného mezi účastníky se tak dle názoru soudu příčí dobrým mravům.21. Dle názoru soudu je tak smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným ze shora uvedených důvodů neplatná.22. Nárok žalobkyně pak soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tedy částky, která byla žalovanému skutečně vyplacena, po odečtení toho, co žalovaný na úhradu plnil. Soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, tedy rozdíl mezi částkou 15 000 Kč, která mu byla poskytnuta, a částkou 7 000 Kč, kterou zaplatil. Dále soud uložil žalovanému zaplatit zákonné úroky z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po domněnce dojití výzvy k plnění (§ 573 o. z.). Soud přihlédl i k tomu, že žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a žalobním tvrzením se nijak nebránil.23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, měl by proto právo na částečnou náhradu nákladů řízení dle úspěchu ve věci. Žalovaný však byl pasivní, žádné náklady řízení mu nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.24. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů.