106 C 6/2025-101 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 165 542 Kč s příslušenstvím. V žalobě a jejím doplnění tvrdila, že s žalovaným dne 19. 1. 2024 uzavřela smlouvu o úvěru č. 9103288832, na jejímž základě žalovanému vyplatila 99 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a úrok ve výši 76,04 % ročně (včetně pojištění) splácet ve 48 měsíčních splátkách po 7 282 Kč vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2024. Žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, pouze dne 22. 2. 2024 zaplatil částku 7 282 Kč. Dále již nezaplatil ničeho. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalobkyně se žalobou domáhala částky 120 719 Kč (plus zákonného úroku z prodlení z této částky od 28. 5. 2024 do zaplacení), jež se skládá z částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 117 335,23 Kč (ta odpovídá zbývající dlužné původní jistině 98 653,19 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 18 682,04 Kč), smluvní pokuty 998 Kč (2 x 499 Kč za 2. a 3. splátku, s nimiž se žalovaný octl v prodlení ještě před zesplatněním), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč za 2. a 3. splátku, s nimiž se žalovaný octl v prodlení ještě před zesplatněním) a pojistného ve výši 1 986 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 44 823,88 Kč jakožto smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 117 335,23 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to od 28. 5. 2024 do 13. 6. 2025, a rovněž úroku ve výši 76,04 % ročně z částky 98 653,19 Kč od 28. 5. 2024 do 18. 6. 2024 ve výši 4 388,34 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 98 653,19 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 5. 2024 dosáhne částky 381 312 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho ani přes předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:4. Z návrhu na uzavření smlouvy č. 9103288832 ze dne 19. 1. 2024 (tento dokument neobsahuje podpis žalovaného, místo něho se tam skrývá jakýsi číselný kód) plyne, že žalovaný měl žalobkyni dne 19. 1. 2024 učinit nabídku na uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně tento návrh téhož dne akceptovala. Dle této smlouvy měla žalobkyně vyplatit žalovanému částku 99 000 Kč a žalovaný se měl zavázat splácet tuto částku spolu s úrokem ve výši 76,04 % ročně (RPSN 109,02 %) v měsíčních splátkách po 7 282 Kč (tato částka v sobě zahrnuje i pojistné) splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Ve smlouvě byly sjednány i různé smluvní pokuty a jiné sankce.5. V příloze č. 1 smlouvy o úvěru, jež měla být smluvními stranami taktéž uzavřena dne 19. 1. 2024 (ve stejné formě jako samotná smlouva, tj. bez podpisu žalovaného), si účastníci měli sjednat pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíčním pojistným ve výši 662 Kč.6. Dle přiložených výpisů měla žalobkyně lustrovat žalovaného v Nebankovním registru klientských informací (NRKI) a v registru SOLUS.7. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla na účet č. 0212286960/0600 dne 19. 1. 2024 vyplacena částka 99 000 Kč pod variabilním symbolem 9103288832.8. V daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2022 elektronicky podaném dne 28. 4. 2023 jsou uvedeny příjmy žalovaného ze samostatné činnosti ve výši 613 070 Kč, výdaje ve výši 367 842 Kč, rozdíl 245 228 Kč, po zaokrouhlení se jednalo o základ daně 245 200 Kč. Dle potvrzení banky ze dne 19. 1. 2024 žalovaný zaplatil finančnímu úřadu na této dani částku 5 940 Kč (odpovídá částce nedoplatku na dani dle daňového přiznání).9. V hodnocení klienta jsou uvedeny různé informace o žalovaném, např. že jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 20 435 Kč, jiné příjmy nemá. Výdaje činí 4 860 Kč jako životní minimum, 5 090 Kč na bydlení. Celkové výdaje tak mají činit 9 950 Kč a žalovaný tak má mít po započtení rezervy 1 000 Kč volné finanční zdroje ve výši 9 485 Kč. Žalovaný nemá mít žádné dítě v domácnosti a žádné další náklady (např. na splátky, spoření atd.).10. Dle žalobkyní předložených dopisů vyzývala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru dopisy ze dne 22. 4. 2024 a 21. 5. 2024.11. V dopise ze dne 26. 5. 2024 žalobkyně informuje žalovaného o zesplatnění.12. Dopis ze dne 6. 9. 2024 představuje předžalobní výzvu, v níž žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužných částek do 15 dnů od odeslání dopisu. Dle poštovního podacího archu žalobkyně zaslala žalovanému tento dopis dne 6. 9. 2024.13. Žalobkyně předložila i vrácenou obálku od žalovaného (zásilka byla uložena na poště žalovaného dne 25. 1. 2024). Tato obálka však zjevně nepředstavuje doklad o odeslání výzvy k úhradě, neboť patrně byla odeslána v lednu 2024, tj. v době tvrzeného uzavření smlouvy (první splátka byla splatná až 20. 2. 2024). První prokazatelně odeslanou výzvou k plnění je tak předžalobní výzva ze dne 6. 9. 2024. Ostatně i z vlastních tvrzení žalobkyně se podává, že výzvu ze dne 22. 4. 2024 žalobkyně zaslala žalovanému „hybridní poštou“ a nemá žádný doklad potvrzující její odeslání. V této souvislosti soud podotýká, že mu nepostačuje univerzální „čestné prohlášení“ pověřeného zaměstnance, zjevně formulované obecně ke všem písemnostem (a nadto podepsané dne 24. 11. 2021, tj. několik let před tvrzeným uzavřením smlouvy).14. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádnou pro věc podstatnou skutečnost.15. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila žádné další doklady, jimiž ověřovala schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr (např. potvrzení zaměstnavatele, výplatní pásky, výpisy z účtu, doklady o pobíraných dávkách či jiných příjmech, nájemní smlouvu, faktury na vyúčtované energie a služby apod.).16. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci řízení měli dne 19. 1. 2024 uzavřít (žalobkyní předložená smlouva neobsahuje podpis žalovaného) smlouvu o úvěru č. 9103288832, v níž si měli sjednat úvěr pro žalovaného ve výši 99 000 Kč (tato částka byla žalovanému dne 19. 1. 2024 skutečně vyplacena), který měl žalovaný splácet spolu se smluveným úrokem ve výši 76,04 % ročně (RPSN 109,02 %) v měsíčních splátkách po 7 282 Kč (tato částka v sobě zahrnuje i pojistné 662 Kč měsíčně – pojištění schopnosti splácet). Žalovaný dne 22. 2. 2024 zaplatil žalobkyni částku 7 282 Kč, jinak nezaplatil ničeho. První prokazatelně odeslanou výzvou k plnění je předžalobní výzva odeslaná dne 6. 9. 2024. V ní žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 15 dnů od jejího odeslání. Ani na základě předžalobní výzvy již žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici kopií daňového přiznání ověřenou informaci o průměrném měsíčním čistém příjmu žalovaného (20 435 Kč). Žádné výdaje žalovaného však žalobkyně neověřovala, pouze vycházela ze statistických modelů a tvrzení žalovaného, dle nichž jeho výdaje měly činit 9 950 Kč.17. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:18. Mezi účastníky řízení mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). S ohledem na níže přijatý závěr o absolutní neplatnosti smlouvy a o vzniku bezdůvodného obohacení bylo nadbytečné zabývat se otázkou, zda k uzavření smlouvy skutečně došlo, soud proto pro zjednodušení vycházel ze závěru, že smlouva uzavřena byla (i kdyby však k uzavření smlouvy nedošlo, výrok rozsudku by byl stejný). Žalovaný, na rozdíl od žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele. Byť v daňovém přiznání uvedl příjmy ze samostatné činnosti, což by mohlo nasvědčovat existenci jeho podnikatelské činnosti, soud vychází z definice spotřebitele dle § 419 o. z. (každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná). Žalobkyně ani netvrdila, že by žalovaný úvěr čerpal pro svoji podnikatelskou činnost. Ostatně sama tento úvěr evidovala jako spotřebitelský. Z vyložených důvodů soud uzavřel, se se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku