17 C 29/2026-18 – Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 56 788,62 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslila. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že mezi žalobkyní (dříve , právnická osoba, .) a žalovanou byla dne 21. 1. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 25 600 Kč, přičemž žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných denních splátkách spolu s úroky a poplatky dle sjednaných podmínek. Dále si žalovaná při sjednávání smlouvy zvolila volitelnou službu “, Anonymizováno, , Anonymizováno, ” za poplatek ve výši 256.25 Kč a službu “, Anonymizováno, ” za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, a to emailem ze dne 28. 9. 2025, přičemž účinky výpovědi nastaly téhož dne. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého dluhu dne 29. 9. 2025. Pro případ, že by nárok ze smlouvy nebyl shledán důvodným, uplatnila žalobkyně svůj nárok též z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v přijetí peněžních prostředků žalovanou bez jejich vrácení. Dále žalobkyně sdělila, že žalovaná na předmětnou smlouvu uhradila finanční prostředky ve výši 26 325,53 Kč, které žalobkyně zohlednila v žalobním návrhu a započetla z nich částku 205,92 Kč na jistinu, částku 93,64 Kč na poplatek za vyplacení tranší úvěru, částku 146,4 Kč na poplatek za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “, částku 9,9 Kč na poplatek za službu „, Anonymizováno, “ a částku 25 869,67 Kč na smluvní úrok.1. Soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu soudu nereagovala a že žalobkyně souhlasila (již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání.2. Na základě provedených důkazů soud zjistil:- z výpisu z posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., že k osobě žalované bylo uvedeno, že žije ve tříčlenné domácnosti, uvedla pravidelný čistý měsíční příjem 16 629 Kč, její ověřený pravidelný měsíční příjem činil 16 700Kč, uvedla pravidelné měsíční výdaje na bydlení 1 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky 4 627 Kč;- ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru datované 21. 1. 2025, že ta není podepsána žalovanou; smlouvou se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované jako klientovi úvěr jiný než na bydlení (tj. spotřebitelský úvěr), s možností postupného opakovaného splácení; úvěr měl být poskytnut až do výše 25 600 Kč s tím, že by bylo možno ho čerpat i postupně, dále byla ve smlouvě ujednána výše úroku ve výši 0,983 % denně, a výše RPSN 1 618,55 % ročně;- z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, že žalované bylo zasláno na účet celkem 25 635,79 Kč;- z předžalobní výzvy, že právní zástupkyně žalobkyně adresovala žalované výzvu s datem 28. 1. 2026.3. Z ostatních navržených důkazů soud nevycházel, neboť má za to, že by pro objasnění věci nepřinesly ničeho relevantního.4. Na základě provedených důkazů soud po skutkové stránce uzavřel, že smlouva o revolvingovém úvěru neobsahuje podpis žalované a že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 25 635,79 Kč. Žalovaná následně na úvěr zaplatila 26 325,53 Kč.5. Soud z hlediska hmotného práva danou věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zák.č.89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z.).7. Podle § 104 věta prvá zák.č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu.8. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnosti elektronicky podepsat.9. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 věta první tohoto ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.10. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.11. Podle § 1798 odst. 1 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Podle odst. 2 tohoto ustanovení použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.12. Podle § 582 odst. 1 věta první o. z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.13. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že v daném případě nebyla splněna zákonem předepsaná písemná forma úvěrové smlouvy, která vyžaduje nejen zachycení obsahu jednání, ale také označení jednající osoby, v tomto případě žalované, a podpis jednající osoby, kterým potvrdí své jednání tvořící obsah smlouvy. Písemný projev je platný až od podpisu jednající osoby a je lhostejné, zda šlo o písemný projev v listinné či elektronické podobě. Za podpis pak lze považovat jak vlastnoruční podpis jednající osoby, tak jeho náhradu mechanickými prostředky, a v případě právních jednání učiněných elektronickými nebo jinými technickými prostředky zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Na smlouvě však chybí jakýkoliv podpis žalované, pouze je uvedeno „Tímto podepisuji dne 2025-01-21. Klient“, což není podpis žalované ani ověření, že jde opravdu o žalovanou, které potvrzuje jednání tvořící obsah smlouvy. Smlouva o úvěru je tak neplatná a soud k její neplatnosti přihlédl i bez návrhu.15. Navíc nebylo možno přehlédnout ani výši úroku (0,983 % denně, a výši RPSN ve výši 1 618,55 % ročně). To zcela určitě není úroková sazba odpovídající obvyklým úrokovým sazbám obdobných spotřebitelských úvěrů poskytovaných v témže místě a čase.16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Jelikož předmětná smlouva je absolutně neplatná, žalobkyni nelze přiznat žádné plnění ze smlouvy (smluvní úrok, poplatky apod.) a měla nárok toliko na vrácení bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.). To představovalo částku 25 635,79 Kč. Žalovaná již přitom žalobkyni vrátila částku 26 325,53 Kč, tedy ještě více, než činil nárok žalobkyně. Proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítl.18. Žalovaná byla ve věci plně procesně úspěšná, měla by proto právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“). Žalovaná nicméně byla v řízení pasivní a žádné náklady řízení jí nevznikly. Proto soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.