17 C 81/2025-16 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 31. 7. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 20 841,47 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslila. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 se společností , právnická osoba, Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 24. 11. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 26. 4. 2025. Žalovaná načerpaný úvěr do data splatnosti nesplatila a dostala se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 5 841.47 Kč. Původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 24. 11. 2024 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Ač byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky a byla i upozorněna na možnost soudního sporu, zůstala žalovaná částka dosud neuhrazena.2. Soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu soudu nereagovala a že žalobkyně souhlasila (již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání.3. Z listinných důkazů, které žalobkyně předložila k prokázání svých skutkových tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění:- z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 24. 11. 2024, že tu měl uzavřít právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru na straně jedné a žalovaná jako dlužník na straně druhé, právní předchůdce žalobkyně se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, a dále byla ve smlouvě dohodnuta splatnost tohoto úvěru a to 12 měsíců (ode dne poskytnutí finančních prostředků), ve smlouvě byla sjednána Úroková sazba (zápůjční): 112.00% (RPSN: 191.80%). Tento úvěr měl být žalované poskytnut na účet č. , č. účtu, ;- z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne 24. 11. 2024 byla na účet č. , č. účtu, (jehož číslo se shoduje s číslem účtu žalované uvedeného ve smlouvě) pod variabilním symbolem , var. symbol, poukázána částka 15 000 Kč;- ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni;- z dopisu ze dne 20. 5. 2025, že žalované bylo oznámeno postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni;- z předžalobní výzvy právní zástupkyně žalobkyně datované 20. 5. 2025, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla i upozorněna na možnost soudního sporu. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci učinil soud níže uvedený právní závěr.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR (viz například rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 či ze dne 8. 12. 2015 sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, která jsou dostupná na www.nsoud.cz), jejichž závěry jsou použitelné i pro rozhodování v době účinnosti nového o. z., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše dohodnutých úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud porovnal výši úroku sjednaného ve smlouvě o úvěru s úroky, které byly v listopadu 2024 sjednávány bankami v obdobných smlouvách, tedy ve smlouvách o spotřebitelském úvěru kategorie domácnost na spotřebu, která činila v průměru 8,51 % ročně. Úrok dohodnutý mezi smluvními stranami byl však téměř 13x vyšší. Dohodnutá výše úroku tak byla soudem vyhodnocena jako zjevně se příčící dobrým mravům. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně je nebankovní společností poskytující úvěry s větší mírou rizika, tato skutečnost jí v žádném případě neopravňuje sjednávat úroky v přemrštěné, a tedy nemravné výši. Takový postup nelze tolerovat, zvláště v případě spotřebitelských úvěrů, a nelze jej odůvodňovat ani autonomií vůle, dostatečnou informovaností zájemce o úvěr, předpokladem, že má rozum průměrného člověka a schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, zásadou, že smlouvy mají být plněny apod. Takové ujednání je absolutně neplatné a soud k němu přihlédne i bez návrhu.8. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.9. V obecné rovině stále platí, že případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2029/2018). Nicméně podle názoru soudu v této konkrétní projednávané věci není ujednání o úroku oddělitelné od ostatních částí smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně má své podnikání založeno na tom, že poskytuje klientům krátkodobé, rizikové úvěry, kdy v úvěrových smlouvách je sjednán nepřiměřený úrok. Protože tak činí soustavně, nelze předpokládat, že by byl ochoten uzavřít smlouvu o úvěru s úrokem dohodnutým v obvyklé výši, tudíž není naplněn předpoklad, že by i v posuzovaném případě uzavřel smlouvu bez neplatné části, pokud by neplatnost rozpoznal. Z těchto důvodů nelze proto považovat tu část smlouvy, která se týká sjednaného úroku, za oddělitelnou od ostatních částí smlouvy, tudíž neplatnost sjednaného úroku tak způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Jelikož podle názoru soudu z důvodu sjednání úroku ve výši, která se zjevně příčí dobrým mravům, je úvěrová smlouva jako celek neplatná, žalobkyni náleží pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. ve výši poskytnutého a dosud nesplaceného úvěru, tj. ve výši 15 000 Kč. Jelikož žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobkyni zároveň přiznal i nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. Žalobkyně měla v řízení procesní úspěch co 72 %, její procesní neúspěch (a současně procesní úspěch žalované pak činil 28 %. Žalobkyni náleží (dle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) právo na 44 % nákladů řízení (72 % minus 28 %). Ty představovaly náklady soudního poplatku 800 Kč, a dále pak náklady právního zastoupení žalobkyně, jejichž výši soud stanovil dle vyhl.č.177/1996 Sb. takto: Odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, 2 písemná podání – předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby) po 400 (§14b odst.1, §11 odst.1 a, d cit. vyhlášky), 3 x 100 Kč náhrada hotových výdajů (§14b odst.5 písm. a cit. vyhlášky). Žalobkyni tak náleží z uvedených nákladů 1 012 Kč (44 % z 2 300 Kč).13. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů