3 C 44/2026-17 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uznáním dluhu a dohodou o jeho splácení se žalovaný zavázal splácet dluh na nájemném za měsíce září 2025 a říjen 2025 v celkové výši 24 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 6 000 Kč. Žalovaný však zaplatil pouze první splátku při podpisu dohody. Nezaplacením další splátky dluhu ztratil žalovaný výhodu splátek a dluh se tak dne 20. 11. 2025 stal splatný celý.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Provedeným dokazováním bylo zjištěno:- z listiny o uznání dluhu sepsané dne 31. 10. 2025, že žalovaný uznal vůči žalobkyni svůj dluh ve výši 24 000 Kč z titulu nezaplacení nájmu za měsíce září 2025 a říjen 2025 co do důvodu i výše a zavázal se dluh splácet ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně, přičemž první splátka byla splatná při podpisu dohody a další splátky byly splatné do 20. 11. 2025, 20. 12. 2025 a 20. 1. 2026, a to pod ztrátou výhody splátek,- z výzvy k úhradě a podací stvrzenky, že žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 2. 12. 2025 k zaplacení dlužné částky.Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci učinil soud níže uvedený právní závěr.Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni uznal co do důvodu a výše. Jde o platné uznání, neboť bylo učiněno v písemné formě, je v něm uveden důvod dluhu a jeho výše, jakož i příslib jeho zaplacení. Uznání dluhu založilo vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Po procesní stránce uznání dluhu pak znamenalo, že žalobkyně nemusela prokazovat vznik dluhu a jeho výši. Naopak, pokud by se žalovaný bránil zaplacení dluhu, byl by to on, kdo by musel tvrdit a prokázat, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo že jinak zanikl. Žalovaný však zůstal ve sporu zcela pasivní, důvod ani výši nároku nesporoval a ani jinak se žalobě nebránil. Soud proto žalobě zcela vyhověl včetně úroku z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty představují zaplacený soudní poplatek 800 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. odměna za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu ve věci samé) po 1 820 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/), odměna za 1 úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši 910 Kč (§ 7, § 11 odst. 2 písm. h/) a paušální náhrada hotových výdajů 3 krát 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4). Advokátu byla dále přiznána podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21 % DPH ve výši 1 239 Kč. Náklady řízení je třeba zaplatit advokátu (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů.Tato věc byla podle § 115a o. s. ř. projednána a rozhodnuta bez nařízení jednání.