10 C 222/2021-22 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce ze dne 19. 2. 2018, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému 150 000 Kč a žalovaný se zavázal, poskytnutou částku vrátit nejpozději do 31. 3. 2018. Žalovaný se dostal s úhradou dlužné částky do prodlení, když v dohodnuté lhůtě splatnosti zápůjčku nevrátil a neuhradil ničeho. Žalobce požaduje po žalovaném částku ve výši 150 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 0,15 % denně z dlužné částky. Žalobce vyzval žalovaného k plnění předžalobní výzvou, avšak bezúspěšně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. O skutkovém stavu věci soud z předložených důkazů zjistil, že s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce ze dne 19. 2. 2018, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému 150 000 Kč a žalovaný se zavázal, poskytnutou částku vrátit nejpozději do 31. 3. 2018, ve čl. II. smlouvy bylo dále ujednáno, že jestliže se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, může žalobce požadovat úroky z prodlení ve výši 0,15 % denně z dlužné částky. (viz Smlouva o zápůjčce). Žalovaný se dostal s úhradou dlužné částky do prodlení, když v dohodnuté lhůtě splatnosti zápůjčku nevrátil a neuhradil ničeho. Žalobce požaduje po žalovaném částku ve výši 150 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 0,15 % denně z dlužné částky. Žalobce vyzval žalovaného k plnění předžalobní výzvou, avšak bezúspěšně (viz předžalobní upomínka). Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, ve smyslu kterého soud přiznal úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 000 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 7 100 Kč. Advokát poskytl tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – sepis žaloby, 3 – částečné zpětvzetí), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.