14 C 185/2021-20 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou soudu proti žalované dne 22. 6. 2021, určení, že žalovaná je vlastnicí vozidla [anonymizováno] 307 SW, rok výroby 2003, [registrační značka], [příjmení]: VF33HRHSB82758992 (dále také jen vozidlo). Žalobkyně tvrdila, že jako prodávající uzavřela s kupující [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [obec a číslo], kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej vozidla. [příjmení] [příjmení] se zavázala obstarat přepis vozidla v registru silničních vozidel na svoji osobu. Za tímto účelem obdržela plnou moc, na základě které byla oprávněna takový přepis uskutečnit. Dále obdržela veškeré dokumenty vztahující se k vozidlu. [příjmení] [jméno] [příjmení] přepis vozidla ale neprovedla a následně vozidlo dále prodala žalované. Žalobkyně tvrdila, že má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť žalovaná neposkytla součinnost, v registru vozidel nebyla zaznamenána změna v převodu vlastnického práva, soudní rozhodnutí je jediným způsobilým podkladem k tomu, aby mohlo dojít příslušným správním orgánem ke změně zápisu vlastníka vozidla. Žalovaná je posledním prokazatelným vlastníkem vozidla. Žalobkyni stíhají pokuty za porušení pravidel silničního provozu s vozidlem vykonané. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nesporovala tedy tvrzení uvedená v žalobě. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti: Z kupní smlouvy ze dne 14. 10. 2016 soud zjistil, že žalobkyně v postavení – prodávající – prodala vozidlo paní [jméno] [příjmení]. Z kupní smlouvy ze dne 4. 6. 2020 soud zjistil, že paní [jméno] [příjmení] prodala vozidlo žalované. Ze zprávy Městského úřadu v Kostelci nad Orlicí ze dne 21. 6. 2021 soud zjistil, že v kartě vozidla 5H12473 byla žalobkyně vedena jako vlastnice a provozovatelka předmětného vozidla. Z oznámení Magistrátu města Pardubice ze dne 26. 2. 2020 soud zjistil, že správní orgán – Magistrát města Pardubic, odbor správních agend, oddělení deliktů provozovatele vozidla – vyzval žalobkyni k úhradě peněžité částky ve výši 500 Kč. Správní orgán obdržel dne 29. 3. 2021 oznámení Městské policie [obec] o přestupku, kterého se měl dopustit řidič vozidla tovární značky Peugeot 307 3, [registrační značka]. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaná nabyla vlastnické právo k předmětnému vozidlu na základě kupní smlouvy ze dne 4. 6. 2020. K odpovídajícímu zápisu změny vlastníka (provozovatele) vozidla v registru silničních vozidel nedošlo. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni zahájení řízení. Žalobkyně se domáhala svého nároku určovací žalobou podanou podle ustanovení § 80 občanského soudního řádu, podle kterého se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soudní praxe je jednotná v tom, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má povahu preventivní; jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak, není namístě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, a kde je žalobci k dispozici žaloba o splnění povinnosti. Soud uzavřel, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť bez tohoto určení zůstává právní postavení žalobkyně nejisté. Hmotněprávní posouzení vychází z § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého se vlastnické právo k věci určené jednotlivé převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. V řízení bylo prokázáno, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu bylo na žalovanou převedeno kupní smlouvou ze dne 4. 6. 2020 ve smyslu § 2079 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná nezajistila přepis vozidla na svoji osobu, žalobkyně je proto nadále zapsána v registru silničních vozidel jako vlastnice, resp. provozovatelka. V řízení bylo dále prokázáno, že s ohledem na objektivní odpovědnost (§ 125 odst. 1, 2, 3 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu) provozovatele vozidla je žalobkyně účastníkem řízení o přestupcích, které byly spáchány po uzavření kupní smlouvy, tj. po odevzdání vozidla žalované. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění a právní posouzení věci soud žalobě jako důvodné vyhověl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, ve smyslu kterého soud přiznal úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 2 500 Kč. Advokát poskytl tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – písemná výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.