17 C 424/2020-22 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky jako dlužného pojistného vyplývajícího z pojistné smlouvy [číslo] o komplexním pojištění vozidla„ [příjmení] [jméno]“ (datum počátku pojištění [datum]), podle které se žalovaný zavázal platit roční pojistné ve výši 3 599 Kč. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné v první den příslušného pojistného období ani v dodatečné lhůtě, proto pojištění ke dni [datum] zaniklo. Žalovaný tak dluží žalobkyni poměrnou část pojistného za období od [datum] do [datum] ve výši 1 603 Kč, zahrnující i náklad spojený s upomínáním dlužného pojistného ve výši 300 Kč, přičemž žalobkyně již nepožaduje ve smyslu § 13 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojistné do konce kalendářního měsíce, v němž došlo k zániku pojištění. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužného pojistného, a to i před podáním žaloby, na výzvy však nereagoval a žalobkyni ničeho nezaplatil. Žalobkyně požaduje přisoudit zákonný úrok z prodlení pouze za období ode dne následujícího po zániku pojištění, tj. ode dne [datum], do dne vyhotovení žaloby, tedy do [datum], celkem ve výši 113 Kč, více nepožaduje. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žaloba je důvodná. Po právní stránce soud posoudil projednávanou věc následovně: Podle § 3 odst. 1 věta první zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy. Dále soud vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), zejm. ust. § [číslo] a násl. upravujících pojistnou smlouvu, zejména z ustanovení § 2782 odst. 1 o.z., podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění a z ustanovení § 2804 o.z. upravujícího zánik pojištění marným uplynutím lhůty stanovené v upomínce o zaplacení pojistného. Speciální úprava zániku pojištění je pak nadále zakotvená i v ust. § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle kterého pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká mimo jiné dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. V řízení bylo pojistnou smlouvou [číslo] o komplexním pojištění vozidla „ na míru“ prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva podle § 2758 o.z. ve spojení s § 3 odst. 1 věta první zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne [datum] a dluží tak poměrnou částku pojistného do dne zániku pojištění, tj. do [datum], spolu s poplatkem za upomínání dlužného pojistného, celkem 1 603 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalovanou částku zaplatil. Soud proto dospěl k závěru, že povinnost žalovaného k zaplacení částky 1 603 Kč trvá a v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. mu tuto povinnost uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, a to včetně úroků z prodlení, když žalobkyně též důvodně požaduje přisoudit zákonný úrok z prodlení (k tomu viz § 1968, § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to pouze za období od [datum] do [datum], celkem ve výši 113 Kč, když více nepožaduje. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení měla plný úspěch žalobkyně. Při stanovení výše odměny advokáta žalobkyně soud vyšel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Podle § 14b odst. 1 bod 1 cit. vyhlášky činí v dané věci mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby částku 600 Kč. Advokát žalobkyně učinil v řízení tyto úkony právní služby - převzetí věci a sepis žaloby, výzva k plnění, odměna advokáta proto dosahuje částky 600 Kč (tj. 200 Kč/úkon). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátu náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Protože zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady žalobkyně za zastoupení advokátem tak dosahují výše 1 089 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Proto soud rozhodl o nákladech právního zastoupení dle § 14b označené vyhlášky.