21 C 197/2020-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 2. 7. 2020 a opravenou dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 2 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. - a žalovaným dne [datum]. Procesní stanovisko žalovaného k věci nebylo zjištěno, neboť žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o.s.ř. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena dne 4. 5. 2015 smlouva o zápůjčce, a to prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právního předchůdce žalobce. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč, a to v hotovosti, zápůjčka byla splatná dne 30. 5. 2015. To vyplývá ze smlouvy o půjčce. Žalovaný neprokázal, že by dluh zaplatil. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek žalobci, žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno. To vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalovaný dluh nezaplatil ani po předžalobní upomínce zástupce žalobce. To vyplývá z předžalobní upomínky ze dne [datum]. Soud žalobu shledal důvodnou a posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Právní vztahy mezi žalobcem a žalovaným se řídí ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalovaný jako vydlužitel se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce jako zapůjčiteli dluh ve výši 2 000 Kč dne [datum]. Pohledávka byla žalobci postoupena podle § 1879 a násl. o.z. a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný neprokázal, že by dluh žalobci nebo jeho právnímu předchůdci zaplatil. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 2 000 Kč O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úrok z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1968 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalobci vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, když šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva), dále jsou náklady žalobce tvořeny náhradou hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále 21 % DPH a dále soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Lhůtu k plnění dle výroků I. a II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu třídenní.