8 C 383/2020-34 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi jeho právním předchůdcem [právnická osoba], [IČO] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 63 200 Kč, za účelem financování koupě motorového vozidla. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky formou 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 494 Kč. Žalovaný uhradil poslední splátku dne [datum]. Právní předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy ke dni [datum] a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci. Žalovaný tak dluží na jistině částku 824 Kč a na dlužném poplatku 2 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 273,21 Kč, úrok ve výši 10,62% ročně z částky 824 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 2 824 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalobce dále požadoval zaplatit i paušální částku nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to jako příslušenství pohledávky vyplývající ze závazkového vztahu ve výši 1 200 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř.. Soud vzal žalobní tvrzení žalobce za prokázané, protože je žalobce doložil smlouvou o úvěru ze dne [datum], všeobecné obchodní podmínky smlouvy o úvěru, odstoupení od smlouvy, výsledné vyúčtování po ukončení smlouvy o úvěru, smlouvu o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, doklad o odeslání oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvu a podací arch. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce, což bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno. Z tohoto důvodu dlužnou částku vymáhá právě žalobce, který je ve věci aktivně legitimován. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud má za to, že shora popsaným jednáním účastníci řádně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., podle které předchůdce žalobce coby úvěrující přenechal žalovanému coby úvěrovanému částku ve výši 63 200 Kč za účelem financování koupě vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení], když část kupní ceny ve výši 63 200 Kč byla placena prostřednictvím úvěru a to zasláním na účet prodávajícího. Žalovaný se zavázal tuto částku předchůdci žalobce ve stanovené lhůtě vrátit, a to včetně smluvního úroku v 24 měsíčních splátkách 3 494 Kč, když první splátka byla stanovena na [datum]. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (§ 1968 obč. zák.). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení (§ 1970 obč. zák.). Zákonný úrok z prodlení upravuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku. Oprávněný je též požadavek žalobce na zaplacení sjednané smluvní pokuty dle § 2048 občanského, smluvní pokuta byla mezi účastníky sjednána v úvěrové smlouvě v článku 10, bod. 6. Soud rovněž přiznal žalobci náklady spojené s uplatněním pohledávky, tyto nejsou nákladem řízení a jsou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. stanoveny na částku 1 200 Kč za každou pohledávku, když dle uzavřené úvěrové smlouvy soud zjistil, že předmětná pohledávka vyplývá ze závazkového vztahu mezi podnikateli. Soud učinil právní závěr, že žalovaný porušil svou povinnost ze smlouvy o úvěru vrátit řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu. O výši náhrady nákladů řízení žalobce v této věci soud rozhodl dle § 151 odst. 2 o. s. ř. a žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle §11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka), a to za podmínek § 14b odst. 1, písm. a), b), c), ve výši dle § 14b odst. 1, bod 1 za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, tj. odměnu ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu 600 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše zvýšené o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem na částku 1 089 Kč. Zároveň soud žalobci přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Ve výroku II. tak soud celkem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobci k rukám jeho zástupce. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Proto soud rozhodl o nákladech právního zastoupení dle § 14b označené vyhlášky.