12 C 102/2022-23 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal, aby soud ke dni 30. 6. 2022 zrušil jeho vyživovací povinnost k žalovanému, kterou stanovil Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 4. 2019, č. j. 14C 20/2019-14 na 6 500 Kč měsíčně. Návrh odůvodnil tím, že žalovaný zahájil v září 2018 studium [obec] školy ekonomické v [obec], které ukončil. Od září 2019 začal studovat Univerzitu [obec] a toto studium skončilo k 30. 6. 2022. Pro případ, že by soud vyživovací povinnost nezrušil, tak žalobce navrhl výživné snížit k 1. 3. 2021 na 5 000 Kč měsíčně s odůvodněním, že narozením syna [jméno] mu dne 24. 3. 2021 mu přibyla vyživovací povinnost. Dále je povinen vyživovat i jeho matku [jméno] [příjmení], která je na rodičovské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek 9 500 Kč měsíčně. Žijí společně v pronajatém bytě, nájemné činí 15 000 Kč měsíčně, internet a TV 1 000 Kč měsíčně, platí penzijní připojištění sobě 500 Kč a synovi 300 Kč měsíčně a stavební spoření 1 500 Kč měsíčně. V říjnu 2020 utrpěl infarkt, s čímž byly spojené náklady na léky 1 300 Kč měsíčně do října 2021 a nadále 300 Kč měsíčně. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Bránil se tím, že u něho trvá stav předvídaný v ustanovení § 911 o. z., kdy není schopen sám se živit, neboť se soustavně a cíleně připravuje na výkon svého budoucího povolání studiem na vysoké škole. V roce 2018 ukončil studium na [ulice] akademii, SOŠ a JŠ v [obec], obor ekonomické lyceum, a to složením maturitní zkoušky. Následně v akademickém roce 2018 – 2019 nastoupil na Vysokou školu ekonomickou v [obec], Fakultu [anonymizováno]. Studium zde však bylo obtížné a již před skončením prvního ročníku věděl, že je nad jeho síly tuto školu dokončit. Byť se snažil, musel studium na VŠE pro vysokou obtížnost ukončit. V bezprostřední návaznosti na skončení studia nastoupil na Univerzitu [obec], Fakulta [anonymizováno] a [anonymizováno]. Žalovaný měl zájem studovat obor informatika, který má aktuálně nadprůměrně dobré uplatnění na trhu práce. Na Univerzitě [obec] studoval žalovaný v akademickém roce 2019 – 2020 a 2020 – 2021. Po dvou letech však byl rovněž nucen studium ukončit, a to pro nezvládnutí předmětu programování. Je třeba ovšem podotknout, že programování klade velké nároky na vrozené analytické a logické schopnosti člověka. Jeho nezvládnutí jakožto studijního oboru není věcí ledabylosti studia, nebo nedostatečné přípravy, ale spíše nedostatku předpokladů, se kterými se člověk musí již narodit. Po nezdaru studia informatiky na Univerzitě [obec] si žalovaný uvědomil, že pro abstraktní a matematické obory nemá přirozené vlohy a že jeho silnou stránkou je kreativita. Pro akademický rok 2021 – 2022 tak nastoupil na Vysokou školu [anonymizováno] – Technickou univerzitu [obec], obor marketingová komunikace. Jedná se o obor vyučující především marketingové dovednosti, grafiku a fotografii, obchod, tvorbu webů, reklamu a psychologii. Po jeho ukončení se může uplatnit ve velmi finančně lukrativním oboru a pracovat jako marketingový manažer, specialista reklamy, obchodní zástupce či tiskový mluvčí. Tuto školu v současné době nadále intenzivně studuje a má dobré studijní výsledky. Nyní zahájil druhý ročníku bakalářského studia, studium chce dokončit a pokračovat na navazující magisterský obor marketing a obchod. Byť v minulosti již dvakrát změnil vysokou školu, byla tato změna vždy vynucena náročností zvoleného oboru a absencí vrozených schopností a vloh pro konkrétní studium. Na obě své předchozí vysoké školy řádně docházel, o studium měl zájem, plnil všechny své studijní povinnosti a ze všech sil se snažil školu dokončit. Pro volbu vybraných oborů (ekonomie a programování) motivovala žalovaného skvělá uplatnitelnost na trhu práce a nadprůměrné finanční ohodnocení absolventů těchto oborů. Nelze mu klást za vinu, pakliže zjistil až v průběhu studia, že pro jím zvolené obory postrádá nadání. Ostatně oba předcházející studijní obory (podnikové hospodářství a programování) jsou považovány objektivně za obtížné a vyžadují zvláštní paletu specifických schopností studenta. Jeho celková doba studia doposud nepřekročila 5, resp. 6 let, což je standardní doba studia jedné vysoké školy. Z jeho strany se tak nejedná o žádné účelové studium, jak mylně uvádí žalobce, nebo„ prodlužování mládí“, ale jde o soustavnou přípravu na výkon budoucího povolání. Žalovaný je přesvědčený, že nyní zvolený studijní obor je již konečný a je odhodlaný jej řádně a však dokončit. Vzhledem k tomu, že studiu věnuje žalovaný veškerý svůj čas, není ani v současné době schopný paralelně se studiem chodit do zaměstnání. Jeho jediným příjmem je výživné hrazené jeho otcem. Do budoucna si plánuje sehnat víkendovou brigádu, aby zlepšil svou finanční situaci, ale zatím nic konkrétního domluvené nemá. Kvůli škole mu navíc pro stabilnější práci nezbývá mnoho času. Matka mu poskytuje věcné zabezpečení a osobní péči, ale je v současné době už víc než 1 rok vedena jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce, kde se účastní dlouhodobého rekvalifikačního kurzu. Žalovaného tedy namísto toho finančně podporuje jeho sestra [jméno] [příjmení], která ale zanedlouho nastoupí na mateřskou a následně rodičovskou dovolenou, čímž nebude schopna svého mladšího bratra dále podporovat. Pokud tedy žalovaný přijde o příjem spočívající ve výživném hrazeném žalobcem, ocitne se takřka zcela bez příjmu a bude tak muset studium vysoké školy ukončit a nastoupit na plný úvazek do zaměstnání. Má dokončené pouze středoškolské vzdělání na [ulice] akademii, SOŠ a JŠ v [obec], obor ekonomické lyceum, což je ekvivalent všeobecného gymnaziálního vzdělání. Možnost jeho uplatnění na trhu práce bez absolvování vysoké školy je tedy velmi malá, neboť mu střední škola nezajistila žádné zvláštní či oborově zaměřené vzdělání. Dokončení vysoké školy tedy pro něho představuje jedinou cestu k dobrému zaměstnání a tím a vyšší životní úrovni a společenskému postavení, které si s sebou ponese již celý život. Pokud však bude vyživovací povinnost otce zrušena, bude z důvodu finanční tísně donucen studia zanechat a je prakticky jisté, že už se ke studiu nikdy nevrátí. K návrhu žalobce na snížení výživného žalovaný uvedl, že byť narozením syna [jméno] [celé jméno žalovaného] došlo ke změně poměrů na straně otce, tak ale došlo od doby posledního rozhodnutí ve věci výživného ze dne 1. 4. 2019 rovněž ke zvýšení příjmu otce, když usnesení Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 14 C 2019 kalkulovalo s čistou mzdou otce 28 505 Kč a výsluhovým příspěvkem 7 318 Kč, celkem 35 823 Kč. Nyní žalobce v návrhu uvádí čistý příjem„ asi“ 38 000 Kč. Rovněž při stanovení výživného v roce 2019 nebylo počítáno s žádným příjmem partnerky žalobce, neboť žalobce uváděl, že se svojí partnerkou netvoří společnou domácnost a náklady své domácnosti tak hradí v plné výši jen on sám. Matka žalovaného v době přechozího rozhodnutí pracovala a nyní je vedena jako nezaměstnaná. V současné době stanovené výživné činí 17,1 % čistého měsíčního příjmu žalobce a navrhovaná snížená částka je pak ekvivalentem 13,2 % čistého příjmu. Podle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti odpovídá dítěti věku žalovaného výživné v rozmezí 19 - 25 %, tj. v případě žalobce rozmezí 7 220 – 9 500 Kč. Byť jsou uvedené tabulky pouze doporučujícím materiálem, určují, jakou výši výživného mohou oprávnění ve standardních případech legitimně očekávat. Tento případ považuje žalovaný za relativně standardní, přičemž vícero vyživovacích povinností je důvodem pro stanovení výživného při spodní hranici uvedeného rozpětí. Žalovaný shrnul, že ke snížení výživného nejsou dány důvody a žalobcem navrhovaná výše výživného by neodpovídala kritériím § 913 odst. 1 o. z., ani spravedlivému uspořádání věcí. Z usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 4. 2019, č. j. 14 C 20/2019-14 soud zjistil, že tímto usnesením soud schválil smír, podle kterého se žalovaný zavázal platit žalobci výživné 6 500 Kč od 1. 9. 2018. Žalovaný studoval VŠE v [obec] a žalobce pobíral čistou mzdu 28 505 Kč měsíčně a výsluhový příspěvek 7 318 Kč měsíčně. Vyživovací povinnost měl pouze k žalobci. U jednání soudu žalobce vzal žalobu zpět v části, ve které se domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému a v části, ve které se domáhal snížení výživného na 5 000 Kč měsíčně od 1. 3. 2021 do 30. 9. 2022. Soud proto podle § 96 o. s. ř. v těchto mezích řízení zastavil. Z potvrzení [obec] školy [anonymizováno] ze dne 20. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaný je jejím studentem. Z potvrzení [právnická osoba] z 13. 7. 2022 soud zjistil, že žalobcův čistý měsíční výdělek činil v roce 2021 29 726 Kč a za prvních 6 měsíců roku 2022 51 483 Kč. Z potvrzení Ministerstva vnitra ČR ze dne 15. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalobce pobíral do 31. 12. 2021 výsluhový příspěvek 7 848 Kč měsíčně, následně do 31. 5. 2022 8 050 Kč měsíčně a od 1. 6. 2022 dosud pobírá 8 381 Kč měsíčně. V projednávané věci je zřejmé, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému stále trvá. Žalovaný totiž studuje a není schopen se sám živit (§ 911 o. z.). Při stanov