13 C 203/2021-52 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 452,30 Kč s odůvodněním, že dne 10. 5. 2019 uzavřel se žalovaným smlouvu o spolupráci dle § 1746 odst. 2 občanského zákona, ve které se žalovaný zavázal k úhradě případných storen provizí žalobci. Dluh je ve výši 8 452,30 Kč včetně příslušenství. Splatnost byla stanovena ihned. Žalovaný se zavázal provizi vrátit a dostal se do prodlení v březnu 2021. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby. Namítal, že žaloba je neurčitá a nepodložená. Pokud žalobce připojil k žalobě faktury, nebyly vystaveny žalovaným, vystavil je žalobce. Namítal, že žádnou provizi od žalobce neobdržel. Navíc žalobce uváděl nesprávně číslo jeho účtu. Jím uvedené číslo účtu se týkalo jiné společnosti, jejímž jednatelem je současně jednatel žalobce pan [příjmení]. Žalobce byl při jednání dne 6. 4. 2022 řádně poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o tom, že je nezbytné konkrétně uvést rozhodné skutkové okolnosti, unést břemeno tvrzení, tzn. je třeba specifikovat, z jakých částek se skládá jím požadovaná dlužná částka, tedy kdy a v jaké výši bylo provedeno storno provize, a aby doložil oprávněnost storna provize, tedy, aby konkrétně tvrdil a prokázal, kdy a jakou provizi měl žalovaný obdržet a kdy a z jakého důvodu vznikl žalobci nárok na její vrácení s tím, že pokud neuposlechne výzvy soudu, může to mít za následek nepříznivé rozhodnutí ve věci. Po tomto poučení soudu právní zástupce žalobce uvedl, že žalobce nedohledal listiny k této konkrétní pohledávce, takže i přes poučení soudu není schopen této výzvě vyhovět. Lze tedy učinit tento skutkový závěr: Mezi účastníky není sporu, že uzavřeli smlouvu o spolupráci dne 10. 5. 2017, blíže žalobcem nespecifikovanou. Žalobce přes poučení blíže nespecifikoval, jaká konkrétní provize měla být žalovanému vyplacena a kdy a z jakých konkrétních důvodů by ji měl vracet. Žalobce nejen neprokázal, ale neunesl ani břemeno tvrzení o tom, jaká konkrétní provize a kdy měla být žalovanému poskytnuta, jaké byly podmínky pro storno provize a proč má žalovaný provizi vracet. Lze tedy učinit tento právní závěr: Mezi účastníky byla uzavřena dne 10. 5. 2019 žalobcem blíže nespecifikována smlouva dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku. Konkrétní výše a datum vyplacené provize, podmínky jejího storna a důvody k vrácení žalobce nejen neprokázal, ale neunesl ani břemeno tvrzení. Žalobci tak nevzniklo právo na vrácení provize ve výši 8 452,30 Kč s příslušenstvím. Proto nezbylo, než žalobu zamítnout. Žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, vzniklo dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. O výši náhrady nákladů řízení v této věci soud rozhodl dle § 151 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění. Takto soud žalovanému přiznal odměnu advokáta za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d), g) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to ve výši dle § 7, bod 4 této vyhlášky, tj. odměnu ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za uvedené 3 úkony tedy odměnu 4 500 Kč. Dále soud žalovanému přiznal náhradu hotových výdajů za tyto 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky ve výši 900 Kč. Náhrada za promeškaný čas činí dle uvedené § 14 vyhlášky 400 Kč. Za tuto cestu ze sídla advokáta v [obec] do Hradce Králové a zpět byla žalovanému dále přiznána náhrada hotových výdajů za cestu v délce 104 km osobním vozidlem BMW s průměrnou spotřebou dle předloženého technického průkazu vozidla 9,3 litrů benzinu na 100 km a při základní náhradě za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč/km, a to v souladu s § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, za použití § 157 odst. 3 a 4 a § 189 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. v platném znění, ve spojení s platnou vyhláškou 47/2022 Sb. Takto soud přiznal žalovanému náhradu cestovného ve výši 842 Kč. Celkové náklady řízení představují částku 6 642 Kč. Odůvodnění rozsudku odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.