13 C 345/2021-41 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 70 184,52 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a dlužných záloh na služby (vodné a stočné) za období prosince 2020 až květen 2021 s odůvodněním, že žalovaná užívala rodinný dům [adresa] a zahradu na adrese [adresa žalované], jehož je žalobce vlastníkem. Žalovaná byla nájemcem uvedené nemovitosti, a to na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 15. 9. 2014, nájemné bylo sjednáno ve výši 9 500 Kč měsíčně pro rok 2020 a 10 000 Kč měsíčně od 1. 1. 2021, spolu s nájemným byla sjednána i povinnost žalované hradit za zálohy na služby (vodné a stočné) a to částku 1 000 Kč měsíčně. Nájemní vztah byl ukončen dohodou ke dni 7. 6. 2021, ke dni ukončení nájmu žalovaná neuhradila nájemné za prosinec 2020 ve výši 9 500 Kč, za leden 2021 ve výši 10 000 Kč, za února 2021 ve výši 10 000 Kč, za březen 2021 ve výši 10 000 Kč, za duben 2021 ve výši 10 000 Kč a za květen 2021 ve výši 10 000 Kč, tj. celkem 59 500 Kč. Žalobce dále po žalované požaduje úhradu dlužných záloh za služby ve výši 10 684,52 Kč. Celková dlužná částka činí 70 184,52 Kč. Žalovaná tuto vyúčtovanou částku žalobci řádně a včas nezaplatila, a to ani přes předžalobní upomínku. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud věc projednal a rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky. Z předložených důkazů soud zjistil: Z nájemní smlouvy ze dne 19. 12. 2019 soud zjistil, že žalobce uzavřel dne 19. 12. 2019 se žalovanou nájemní smlouvu, na jejímž základě poskytl žalobce žalované do užívání rodinný dům [adresa] a zahradu na adrese [adresa žalované], jehož je vlastníkem, a to na dobu určitou od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020. Žalovaná byla povinna hradit nájemné ve výši 9 500 Kč měsíčně a zálohy za služby ve výši 1 000 Kč měsíčně, vždy do 15. dne kalendářního měsíce. Součástí smlouvy bylo i ujednání o inflační doložce. Z nájemní smlouvy ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce uzavřel dne 18. 12. 2020 se žalovanou nájemní smlouvu, na jejímž základě poskytl žalobce žalované do užívání rodinný dům [adresa] a zahradu na adrese [adresa žalované], jehož je vlastníkem, a to na dobu určitou od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021. Žalovaná byla povinna hradit nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně a zálohy za služby ve výši 1 000 Kč měsíčně, vždy do 15. dne kalendářního měsíce. Z faktury [číslo] z vyjádření žalobce ze dne 20. 10. 2022 soud zjistil, že žalobce uhradil [právnická osoba] za vodné a stočné částku 5 484 Kč, faktura byla vystavena za období od 17. 4. 2020 do 21. 4. 2021. Vyfakturovaná částka byla vypočtena z rozdílu mezi celkovou spotřebou za vodné a stočné (plus DPH) a zaplacenými zálohami. Tyto zálohy měla hradit žalovaná, která ovšem neuhradila zálohy za duben 2020 až listopad 2020. Žalobce tedy požaduje po žalované úhradu ve výši 10 684,52 (vyfakturovaná částka za spotřebu 18 684,52 Kč – 8 000 Kč za neuhrazené zálohy). Z předžalobní výzvy ze dne 16. 8. 2021 soud zjistil, že žalobce na základě ukončení nájemního vztahu ke dni 7. 6. 2021 vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 70 184,52 Kč, představující součet dlužného nájemného a dlužných záloh na vodné a stočné. Soud žalobu shledal důvodnou. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 19. 12. 2019 a dne 18. 12. 2020 se žalovanou nájemní smlouvy, na jejichž základě poskytl žalobce žalované do užívání rodinný dům [adresa] a zahradu na adrese [adresa žalované], jehož je vlastníkem, a to na dobu určitou od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020, resp. od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021. Žalovaná byla povinna hradit nájemné v roce 2020 ve výši 9 500 Kč měsíčně, v roce 2021 ve výši 10 000 Kč a zálohy za služby ve výši 1 000 Kč měsíčně, vždy do 15. dne kalendářního měsíce. Předmětný nájem byl ukončen dohodou ke dni 7. 6. 2021, ke dni ukončení nájmu žalovaná neuhradila nájemné za prosinec 2020 ve výši 9 500 Kč, za leden 2021 až květen 2021 ve výši celkem 50 000 Kč, tj. celkem 59 500 Kč. Žalobce dále po žalované požaduje úhradu dlužných záloh za služby ve výši 10 684,52 Kč. Celková dlužná částka činí 70 184,52 Kč. Žalovaná tuto vyúčtovanou částku žalobci řádně a včas nezaplatila, a to ani přes předžalobní upomínku. Při hmotněprávním posouzení věci soud postupoval v souladu s § 2201 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen o. z. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O povinnosti žalované zaplatit žalobci úroky z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, když ten řádně a včas vyzval žalovanou k plnění předmětného plnění. Náklady vznikly žalobci v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 3 510 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátkou. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobci odměnu advokátky za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), a to za podmínek ustanovení § 11 odst. 1, písm. a), d), ve výši dle § 7 odst. 5, za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, tj. odměnu ve výši 3 940 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 11 820 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky za uvedených 3 úkony právní služby po 300 Kč + 21% DPH, tedy celkem na částku 15 391,20 Kč Celkem tak činí náklady úspěšného žalobce 18 901,20 Kč a soud uznal žalovanou povinnou zaplatit je žalobci k rukám jeho advokátky (§ 149 odst. l o. s. ř.) (výrok II.).