15 C 90/2022-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou zaplacení 1 520 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. V žalobě tvrdil, že právní předchůdce žalobce (tj. Dopravní podnik města Hradec Králové) uzavřel se žalovaným smlouvu o přepravě ze dne 10. 2. 2021, na základě které se žalovaný zavázal zaplatit jízdné v prostředku městské hromadné přepravy. Žalovaný se při kontrole platným jízdným dokladem neprokázal. Kromě jízdného ve výši 20 Kč je proto povinen zaplatit i tzv. pokutu (přirážku) k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2021 postoupena na žalobce. Z tohoto důvodu dlužnou částku vymáhá právě žalobce. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval tvrzení žalobce uvedené v žalobě. Žaloba je důvodná. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný dne 10. 2. 2021 cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozované právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] podnik města Hradec Králové; vstupem do dopravního prostředku uzavřel smlouvu o přepravě podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoník, z níž byl povinen uhradit jízdné a přirážku k němu pro případ, že se při kontrole neprokáže platným jízdním dokladem. Výše jízdného i přirážky k němu je soudu známa z úřední činnosti; jízdné činí 20 Kč, přirážka potom 1 500 Kč (viz Zápis o provedené přepravní kontrole). Žalovaný se kontrolorovi platným jízdním dokladem neprokázal, je tedy povinen uhradit žalovanou částku. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2021 postoupena na žalobce (viz smlouva o postoupení pohledávek). Protože dlužná částka nebyla dosud žalovaným zaplacena, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, o němž soud rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok II.) se opírá o ustanovení § 150 o. s. ř., když žalobce měl sice plný úspěch ve věci, avšak soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro které žalobci nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Shora uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek přešlo na žalobce vícero pohledávek za žalovaným ve skutkově totožných případech. Žalobce se každou jednotlivou pohledávku rozhodl vymáhat samostatnou žalobou, tento postup je dle ustálené praxe soudů v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobci byla přiznána náhrada nákladů v řízení vedených zdejším soudem například pod sp. zn. 18 C 93/2022 nebo 38 C 74/2022. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobci nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.