15 C 92/2022-23 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 10 800 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že na základě podnájemní smlouvy ze dne 1. 12. 2021 uzavřené se žalovanou měla žalovaná v užívání byt v [příjmení] ulici 50 v [obec]. Dle smlouvy se žalovaná zavázala hradit nájemné ve výši 3 600 Kč měsíčně. Nájemní vztah skončil ke dni 31. 3. 2022 a žalovaná do té doby uhradila pouze 3 600 Kč a to za měsíc únor 2022. Žalobkyně tedy eviduje dluh ve výši 10 800 Kč, odpovídající nájemnému za měsíce prosinec 2021, leden 2022 a březen 2022. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu, avšak marně. Žalovaná se žalobě bránila. Uvedla, že nárok uplatněný žalobou odmítá, neboť byla žalobkyní uvedena v omyl, že je žalobkyně vlastnicí bytu 1+1 v nemovitosti [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Žalovaná z veřejného seznamu zjistila, že vlastníky předmětné nemovitosti jsou manželé [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalovaná proto namítla neplatnost podnájemní smlouvy. Uvedla také, že to, že žalobkyni uhradila platbu za měsíc únor 2022, kdy byt plně vyklidila, považuje za více než dostačující. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Žaloba je z části důvodná. Okresní soud vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně coby nájemce uzavřela dne 1. 12. 2021 se žalovanou coby podnájemci podnájemní smlouvu na byt o velikosti 1+0 v na adrese [adresa žalobkyně], kterou uvedený byt podnajala žalované na dobu určitou od 1. 12. 2021 do 31. 5. 2022 a žalovaná se jí za to zavázala hradit sjednané podnájemné ve výši 3 600 Kč měsíčně, splatné vždy k 19. dni příslušného měsíce (viz Pronájemní smlouva ze dne 1. 12. 2021). Žalovaná uhradila podnájemné pouze za měsíc únor 2022, neuhradila podnájemné za měsíce prosinec 2021, leden 2022 a březen 2022 (viz Předžalobní výzva ze dne 4. 4. 2022, ale i vyjádření žalované ze dne 9. 9. 2022). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu (viz Předžalobní výzva ze dne 4. 4. 2022, podací lístek z téhož dne). Po právní stránce soud podle jejího obsahu posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o podnájmu bytu ve smyslu § 2274 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Ačkoliv smlouva ne zcela důsledně dodržuje řádné pojmosloví účastníků podnájemního vztahu, ve smlouvě je v úvodu jasně uvedeno, že žalobkyně je nájemkyně předmětného bytu, a protože jej sama téměř nevyužívá, rozhodla se jej„ přepronajmout“. Z toho plyne úmysl pronajmout za úplatu nájemní právo žalobkyně žalované, resp. zřízení užívacího práva k bytu pro žalovanou žalobkyní jako jeho nájemcem - a to je podnájem. S ohledem na to nemohla být žalovaná v omylu, že je žalobkyně ve skutečnosti vlastníkem uvedeného bytu, neboť ve smlouvě je výslovně uvedeno, že žalobkyně je pouhým nájemcem. Občanský zákoník vyžaduje podle svého ustanovení § [číslo] odst. 1, k uzavření podnájemní smlouvy souhlas pronajímatele, avšak případné porušení povinnosti nájemce si takový souhlas obstarat vede pouze k relativní neplatnosti podnájemní smlouvy; ta se považuje za platnou, dokud se pronajímatel (vlastník bytu) takové neplatnosti nedovolá. Taková námitka tedy žalované coby podnájemci nepřísluší; v řízení pak nebylo tvrzeno, že by se případně neplatnosti podnájemní smlouvy dovolali vlastníci předmětného bytu nebo že by žalobkyně nebyla nájemcem uvedeného bytu. Podnájemce je povinen hradit nájemci podnájemné za podmínek sjednaných v podnájemní smlouvě po celou dobu trvání podnájemního vztahu. Okolnost, že případně byt v daném období sám nevyužívá (například proto, že jej před koncem nájemního vztahu vyklidil), není pro vznik nároku na podnájemné významná. Soud proto uzavřel, že žalovaná porušila svůj závazek z podnájemní smlouvy ze dne 1. 12. 2021, když žalobkyni dosud nezaplatila podnájemné ve výši 3 600 Kč měsíčně za měsíce prosinec 2021, leden 2022 a březen 2022, kdy je s úhradou splátek podnájemného za každý z uvedených měsíců od 20. dne příslušného měsíce v prodlení. Proto soud žalobě na základě shora uvedeného v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku vyhověl, kdy vedle jistiny přiznal žalobkyni též úrok z prodlení, o němž rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž důvodný byl požadavek na přiznání úroku z prodlení v zákonné výši a ta pro splátku podnájemného za prosinec 2021 činila 8,5 % ročně a za splátky za leden a březen roku 2022 11,75 % ročně (výrok I.). V části, v níž se žalobkyně vůči žalované domáhala přiznání úroku z prodlení za splátku podnájemného splatnou již v prosinci roku 2021 v rozsahu, který přesahoval zákonnou výši úroku z prodlení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná; žalované byla před podáním žaloby zaslána na poslední známou adresu výzva k plnění. Účelně vynaložené náklady řízení ve věci úspěšné žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek podle § 6 odst. 1, odst. 7 zákona o soudních poplatcích ve výši 1 000 Kč, avšak soud respektoval dispoziční oprávnění žalobkyně, která požádala o přiznání náhrady nákladů řízení toliko ve výši 800 Kč, a proto jí vůči žalované přiznal náhradu nákladů řízení v uvedené výši (výrok III.). Splatnost plnění uloženého žalované potom soud stanovil v obecné lhůtě dle věty první § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.