18 C 161/2022-23 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou proti žalovanému zaplacení částky 6 735 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný byl vyzván dne 13. 11. 2021 k úhradě příspěvku na vozidlo, jehož je provozovatelem a ke kterému neměl od 4. 6. 2021 do 10. 9. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti. Vozidlo tak bylo nepojištěno 99 dní. Jedná se o vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do [číslo] cm3, [registrační značka]. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím sociální pracovnice [anonymizována tři slova] paní [příjmení] [jméno] [příjmení] tak, že od 18. 6. 2021 do 4. 8. 2022 byl souvisle hospitalizován v různých zdravotnických zařízeních. Od 4. 8. 2022 je klientem [anonymizována tři slova] v [obec]. Před 18. 6. 2021 byl sice v domácím prostřední, ale ve stavu, který mu neumožňoval jakýkoli pohyb. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaný byl v době od 4. 6. 2021 do 10. 9. 2021 evidovaným provozovatelem motorového vozidla zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], ke kterému v uvedeném období nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla (tzv. povinné ručení). Žalovaný nezaplatil žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno bez povinného ručení, tj. za 99 dní ve výši 65 Kč denně, celkem 6 435 Kč. Žalobkyni se nepodařilo v souladu s ustanovením § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999Sb. prokázat, že žalovanému byla doručena písemná výzva k zaplacení. Soud při této úvaze vycházel ze zprávy praktického lékaře MUDr. [příjmení], že žalovaný v období od 18. 6. 2021 do 4. 8. 2022 byl souvisle hospitalizován ve zdravotnickém zařízení. Nárok na zaplacení částky 300 Kč jako nákladu spojeného s mimosoudním uplatněním práva žalobkyni nevznikl. Žalovaný se o dluhu dozvěděl, až doručením žaloby, jak vyplývá ze zprávy sociální pracovnice, žaloba byla doručena 11. 10. 2022, uplynutím lhůty 30 dnů se dluh stal splatným. V době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni celkem částku 6 435 Kč a od 12. 11. 2022 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Advokátka žalobkyně před podáním žaloby sice žalovaného vyzvala k zaplacení, avšak žalovaný se v době doručení výzvy evidentně nezdržoval na adrese svého pobytu a ze závažných důvodů (roční hospitalizace v nemocnici) tuto situaci nemohl řešit. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení od doručení žaloby a výzvy k plnění zaplatit. Právní posouzení věci vychází ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. platí, že vlastník/provozovatel tuzemského vozidla je povinen zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona). Výši denní sazby příspěvku podle druhu vozidla a výši nákladů žalobkyně spojených s uplatněním práva na příspěvek stanovilo Ministerstvo financí vyhláškou č. 205/1999 Sb. (§ 2 odst. 1 písm. h/). Výrokem II. soud zamítl nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, když žalobkyně nesplnila zákonné podmínky pro jeho přiznání. Výzvu k zaplacení řádně nedoručila do dispozice žalovaného. Ten v době doručení i v následujícím období, jak již bylo uvedeno výše, se nezdržoval na adrese pobytu a neměl možnost s ohledem na svůj zdravotní stav tuto situaci řešit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Splatnost nároku soud určil na den 11. 11. 2022, přičemž vycházel z doručení žaloby dne 11. 11. 2022. Ve zbylé části týkající se úroků z prodlení byla žaloba jako nedůvodná zamítnutá. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III.) vychází z ustanovení § 150 o.s.ř., přičemž soud přihlédl ke složité životní situaci žalovaného, do které se dostal ne vlastní vinou, ale v důsledku svého zdravotního stavu. A právo na náhradu nákladů řízení úspěšnému žalobci nepřiznal. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.