20 C 250/2022-26 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu (návrhem na vydání platebního rozkazu, který byl podán dne 5. 8. 2022) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky s příslušenstvím za nezaplacené nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním domu na adrese [adresa]. Konkrétně jde o platby nájemného ze smlouvy z 4. 3. 2021 (s tím, že dům nájemce obýval již od 1. 8. 2020), dluh žalovaný uznal 24. 9. 2021 a zavázal se uhradit, což neučinil. Jelikož tedy žalovaný nesplnil dluh řádně a včas, dluží částku uvedenou ve výroku I. rozsudku. Platí, že i pokud ev. žalovaný závazek uzná, pak soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 362/2005 ze dne 28. 6. 2007) vychází z toho, že uznání dluhu není novým právním titulem závazku - nevznikl-li dluh z titulu nájmu nebo nedoplatku, tak byť by byl uznaný, tak neexistuje. Proto se soud ujistil v tomto směru (čl. 23 – 4). K věci žalobce na výzvu soudu vysvětlil, že fakticky žalovaný bydlel v domě již dříve (s matkou žalobce). Matka žalobce byla následně od 5. 7. 2020 v nemocnici, kde 26. 7. 2020 zemřela. Od 5. 7. 2020 bydlel tedy žalovaný v domě sám. Žalobce vysvětlil i vyúčtování za energie. Z hlediska skutkového stavu k věci soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobcem skutečně došlo k uzavření shora specifikované smlouvy, žalovaný nehradil nájem, je tedy povinen uhradit žalobci vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství. O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobcem předložených listin (zejm. tedy nájemní smlouvy a samotného uznání ze dne 24. 9. 2021, čl. 3), ale i na základě toho, že žalovaný dluh v průběhu řízení nesporoval – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaný dluh zaplatil, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Žaloba je pak důvodná s tím, že dlužná částka 49 878 Kč sestává z těchto položek – nezaplacené nájemné za měsíce leden až duben 2020 v celkové výši 25 000 Kč (5x 5 000 Kč) – nedoplatek za vyúčtování energií a služeb za rok 2020 ve výši 4 957 Kč – nedoplatek za vyúčtování energií a služeb za rok 2021 ve výši 19 921 Kč. Soud posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Právní vztah mezi účastníky je třeba po právní stránce posuzovat dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), podle kterého uzná-li někdo písemně svůj dluh co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalobce samozřejmě má právo i na úrok z prodlení (dle ustanovení § 1968 a § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., § 2). Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních úvah soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. Pokud by v předchozím období nebyla mezi účastníky (formálně) uzavřena nájemní smlouva, na tom, že žalovaný nemovitost užíval (a byl si vědom nedoplatku, který uznal), to nic nemění. Soud totiž musí přihlížet ke všem okolnostem a ty zvážit s ohledem na specifika dané kauzy, a nikoliv kritéria pro rozhodnutí aplikovat mechanicky. Takovýto přístup je zároveň přístupem moderní judikatury, která postupně překonává formálně legalistický pohled na právo interpretací, kde vůle účastníků při vytváření„ smlouvy“ a její interpretaci hraje zásadní roli. V případě smluv je totiž nutno přihlédnout k tomu, že jejich autoři, často laici (jak je tomu v posuzovaném případě), nejsou schopni ve smluvním textu (zde v textu uznání) dohodnout podstatu závazku pomocí pregnantní terminologie. Právní formalismus soudů a jimi případně vznášené přehnané nároky na formulaci smlouvy nelze pak akceptovat: Při výkladu smluvních ustanovení je naopak nutno dát přednost skutečné vůli účastníků smlouvy nad formálním projevem této vůle. Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem – dříve § 35 odst. 2 obč. zák. č. 40/1964 Sb., nyní totéž v § 555 a násl. o.z. č. 89/2012 Sb.; pro další studium v širších souvislostech viz např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 771/2020, 23 Cdo 2126/2018, 23 Cdo 1315/2020, 23 Cdo 2470/2019, 32 Cdo 2099/2019, 33 Cdo 1767/2019, 23 Cdo 802/2017, 23 Cdo 1176/2020, k výkladu ujednání i rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 684/2020 popř. 23 Cdo 3359/2018 a 29 Cdo 61/2017, tento výklad by neměl vyústit v absurdní závěry (rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1908/2019) a„ každý může udělat chybu“ – rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2154/2021, je třeba se popř. zabývat i okolnostmi, za nichž byla dohoda uzavřena, a následným chováním stran. Výklad právního jednání má každopádně přednost před neplatností – viz i rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1850/2017, 26 Cdo 508/2019 a 31 Cdo 684/2020, a„ co lze vyložit, není neurčité“: viz rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 3878/2019, 21 Cdo 771/2020, 21 Cdo 3156/2021, 21 Cdo 4606/2018, 21 Cdo 3541/2019 a 33 Cdo 3677/2017 (chyba v číselném údaji), popř. 20 Cdo 4452/2018 Rc 124/2019 úhrnná kupní cena, a 22 Cdo 2127/2000. A nakonec ještě i jedno (skutkově a právě již více vzdálené, ale také zajímavé) rozhodnutí: sp. zn. 22 Cdo 173/2021. Podle ÚS porušení ústavně zaručených základních práv představuje i to, pokud formalistickým výkladem soud„ odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat“ (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 546/03, vše citováno i z rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 2061/08). O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 2 494 Kč podle pol. 1,2 sazebníku soudních poplatků (příloha zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Dále soud žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za 3 úkony právní služby dle této vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) po 3 100 Kč, dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů citované vyhlášky za uvedené 3 úkony právní služby á 300 Kč + DPH 21% dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení tedy činí celkem ve výroku II. uvedenou částku (včetně DPH). Lhůtu k plnění ohledně výroků tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.; ve věci byly splněny předpoklady pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.).