§ 35
(1) Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit.
(2) Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
(3) Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen.
Paragraf 35 občanského zákoníku z roku 1964 stanoví, jak se projevuje vůle účastníka právního úkonu a jak se takový projev vůle vykládá.
Co to znamená v praxi
Vůle se může projevit aktivním jednáním (např. podpisem smlouvy) nebo nečinností (opomenutím), pokud z ní jasně vyplývá, co se chtělo projevit.
Při výkladu slovních právních úkonů je důležitá nejen doslovná formulace, ale především skutečná vůle toho, kdo úkon učinil, pokud není v rozporu s tím, co bylo řečeno.
Právní úkony vyjádřené jinak než slovy (např. gestem) se vykládají podle jejich obvyklého významu, s přihlédnutím k vůli jednajícího a ochranou dobré víry toho, komu byl úkon určen.
Na co si dát pozor
Je důležité, aby projev vůle byl vždy takový, aby o tom, co chtěl účastník projevit, nevznikaly pochybnosti.
Při formulování právních úkonů slovy je třeba dbát na to, aby jazykové vyjádření co nejlépe odpovídalo skutečné vůli, aby nedocházelo k rozporům.
U neslovních projevů vůle je klíčové, aby jejich způsob vyjádření byl obecně srozumitelný a obvyklý.