20 C 281/2022-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou zdejšímu soudu (návrhem na vydání elektr. platebního rozkazu vedeným pod sp. zn. EPR [číslo]) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 520 Kč s přísl.. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný dne 1. 6. 2021 v [obec] použil k přepravě hromadnou dopravu provozovanou [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s., a při kontrole se nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalobce pak dne 25. 3. 2022 uzavřel s [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s., smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které je oprávněn dlužnou částku vymáhat. Procesní stanovisko žalovaného k věci nebylo zjištěno. Soud věc rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř. Na základě účastníky předložených listin soud vzal za prokázané následující právně významné skutečnosti: O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, že žalovaný skutečně cestoval v [obec] dne 1. 6. 2021 linkou [číslo] hromadné dopravy provozované [anonymizováno] [územní celek], a.s., a v době 11:38 hod. se nemohl na zastávce„ Adal“ přepravnímu kontrolorovi prokázat platným jízdním dokladem, což vyplývá ze zápisu o provedené přepravní kontrole. Žalobce se tak po žalovaném důvodně domáhá zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému v částce 1 500 Kč. Výrokem rozsudku pod bodem I. tedy soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný uzavřel s [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s., vstupem do jeho dopravního prostředku smlouvu o přepravě podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Tím vznikla žalovanému povinnost uhradit dopravnímu podniku stanovené jízdné, případně též přirážku k němu pro případ, že se neprokáže přepravnímu kontrolorovi platným přepravním dokladem. Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních závěrů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Soud vycházel z předložených listin, když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že žalovaná povinnost nevznikla, či zanikla, zejm. že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, o němž soud rozhodl podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Postoupení pohledávky upravuje občanský zákoník ve svých ustanoveních § 1879 a násl.. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle této vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka), dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby, to vše zvýšené o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Ve výroku II. tak soud celkem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení celkem v uvedené výši. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř..