21 C 70/2022-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 4. 5. 2022 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – [jméno] [příjmení], [datum narození] – a žalovaným dne 15. 6. 2017. V žalobě uvedl, že žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku v celkové výši 17 000 Kč nejpozději do 26. 6. 2017, uhradil pouze 2 000 Kč dne 26. 8. 2019 a 1 000 Kč dne 23. 9. 2019, zbývá tak uhradit 14 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce. Procesní stanovisko žalovaného k věci nebylo zjištěno, neboť žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o.s.ř. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce – panem [jméno] [příjmení], [datum narození] – uzavřena dne 15. 6. 2017 smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobce žalovanému zapůjčil částku 17 000 Kč, žalovaný se zavázal částku vrátit ve lhůtě do 26. 6. 2017. To vyplývá ze smlouvy o zápůjčce. Žalovaný dne 26. 8. 2019 zaplatil částku 2 000 Kč a dne 23. 9. 2019 částku 1 000 Kč, další částku nezaplatil. To vyplývá z dokladů o úhradě. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. To vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 10. 2020. Žalovaný dluh nezaplatil ani po předžalobní výzvě zástupce žalobce ze dne 22. 12. 2020. To vyplývá z předžalobní upomínky. Soud žalobu shledal převážně důvodnou a posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Právní vztahy mezi žalobcem a žalovaným se řídí ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalovaný jako vydlužitel se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce jako zapůjčiteli dluh ve výši 17 000 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným platně v souladu s § 1879 o.z. postoupil žalobci. Žalovaný neprokázal, že by dluh právnímu předchůdci žalobce nebo žalobci zaplatil, dluh zaplatil pouze částečně, co do částky 3 000 Kč, zbývající částku žalobci nezaplatil, a to ani po výzvě žalobce ze dne 22. 12. 2020. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve výši 17 000 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úrok z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z celé částky 17 000 Kč za období od 27. 6. 2017 do 26. 8. 2019, z částky 15 000 Kč za období od 27. 8. 2019 do 23. 9. 2019 a z částky 14 000 Kč za období od 24. 9. 2019 do zaplacení. V části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení úroku z prodlení z částky 15 000 Kč za období od 27. 6. 2017 do 26. 8. 2019 a z částky 14 000 Kč za období od 27. 6. 2017 do 23. 9. 2019, soud žalobu zamítl, neboť úrok z prodlení by za toto období byl přiznán duplicitně, neboť z částky 17 000 Kč byl úrok přiznán již od 27. 6. 2017. Se zaplacením částky 17 000 Kč byl žalovaný v prodlení pouze do 26. 8. 2019, od 27. 8. 2019 byl žalovaný v prodlení již pouze se zaplacením částky 15 000 Kč a od 24. 9. 2019 již pouze částky 14 000 Kč. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. Neúspěch žalobce byl pouze v nepatrné části příslušenství, soud mu proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za dva úkony po 1 660 Kč (převzetí věci, podání žaloby), jeden úkon po 830 Kč (předžalobní výzva bez právního rozboru) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jsou náklady žalobce tvořeny náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále 21 % DPH a dále soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Lhůtu k plnění dle výroku č. I. a III. tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.