21 C 99/2021-86 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 34 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že podal společně se slovenskou společností [právnická osoba], [IČO] k Rozhodčímu soudu při [příjmení] a Agrární komoře České republiky návrh na převod doménového jména [webová adresa]“, jenž bylo v té době v držení žalovaného. Navrhovatelé v návrhu tvrdili, že jim svědčí právo užívat značku„ [příjmení] [příjmení]“ na území České republiky. [právnická osoba] zejména svědčí práva z ochranných známek a žalobce užívá označení„ [příjmení] [příjmení]“ na území České republiky na základě licence, když má na starosti veškerou marketingovou komunikaci a reklamu ve spojení s touto značkou na území České republiky. Jednání žalovaného, který si na své jméno nechal zaregistrovat předmětné doménové jméno [webová adresa]“, má charakter nekalosoutěžního jednání. U Rozhodčího soudu při [příjmení] a Agrární komoře České republiky byl spor mezi žalobcem, společností [právnická osoba] a žalovaným veden pod č. sporu [číslo] a byl rozhodován Expertem jmenovaným tímto soudem. Dne 25. 5. 2020 bylo Rozhodčím soudem při [příjmení] a Agrární komoře České republiky zcela vyhověno podanému návrhu a bylo vydáno rozhodnutí, dle kterého se registrace předmětného doménového jména [webová adresa]“ bezplatně převádí na společnost [právnická osoba] Z předmětného rozhodnutí tak plyne, že bylo v řízení prokázáno, že jednáním žalovaného spočívajícím v registraci doménového jména se žalovaný dopustil neoprávněného zásahu do práva k ochranným známkám, rovněž byla konstatována absence dobré víry žalovaného. Žalobce a společnost [právnická osoba] v předmětném řízení nepožadovali úhradu nákladů řízení, ani náhradu vzniklé újmy, neboť v souladu s ustanovením čl. 4 Pravidel ADR při řešení sporu dle těchto pravidel tyto nároky nelze v řízení přiznat. Z tohoto důvodu o těchto nárocích ani nebylo rozhodováno. Na základě vydaného rozhodnutí ze dne 25. 5. 2020 byla v rejstříku doménových jmen správce CZ.NIC nakonec vyznačena společnost [právnická osoba] jako držitel předmětného doménového jména. Žalobce a společnost [právnická osoba] byli v řízení před Rozhodčím soudem při [příjmení] a Agrární komoře České republiky nuceni pro obranu svého zájmu a získání předmětného doménového jména vynaložit značné finanční prostředky, při podání návrhu byli zejména povinni uhradit poplatek za zahájení řízení v částce 34 000 Kč a samozřejmě další náklady, zejména na právní zastoupení. V důsledku jednání žalovaného tak vznikla žalobci škoda spočívající mimo jiné ve vynaložených nákladech řízení, tedy v částce, kterou museli žalobci vynaložit na to, aby zvrátili registraci předmětného doménového jména ve svůj prospěch. Je zde tedy příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vzniklou škodou. Žalobce a společnost [právnická osoba] prostřednictvím svého právního zástupce vyzvali žalovaného k úhradě nákladů, ten to však odmítl. Dále žalobce uvedl, že u žalovaného se jednalo o klasický příklad tzv. doménového squatingu, kdy si žalovaný zapsal známé označení jako doménu [webová adresa], což je známá značka pivovaru [právnická osoba], to je sesterská společnost žalobce a obě jsou ve 100 % vlastnictví [právnická osoba] se sídlem v Nizozemí. Žalovaný přes výzvu k dobrovolnému převodu domén tak neučinil, proto se žalobce a [právnická osoba] Slovensko v separátním řízení domáhali převodu registrace sporného doménového jména, společně zaplatili v tomto řízení jeden poplatek, cílem bylo získání domény [webová adresa], což se poté stalo, když v řízení byli úspěšní. Žalobce je aktivně legitimován v řízení, neboť ve zvláštním řízení bylo uznáno, že držitelem domény je vlastník ochranné známky, což je [anonymizováno] [země], ale doménu fakticky užívá na základě dohody se sesterskou společností žalobce, proto spor se žalovaným vedl a financoval žalobce, žalovaný žádnou žalobu proti rozhodnutí vydanému ve zvláštním řízení u rozhodčího soudu nepodal. Dále uvedl, že příčinnou souvislost žalobce spatřuje v tom, že pokud chtěl užívat doménu, pak ji musel získat od [právnická osoba] Slovensko a musel zaplatit poplatek v řízení, u žalobce došlo ke zmenšení jeho majetku, když, aby se domohl převodu domény, musel zaplat poplatek za řízení, šlo o jediný způsob, jak mohl doménu získat. Dále žalobce uvedl, že pokud se žalobce chtěl domoci změny zápisu domény, musel zaplatit poplatek, mohl jít i soudní cestou, to by však bylo dražší. 2. Žalovaný nárok uplatněný v žalobě neuznal a považoval jej v celém rozsahu za nedůvodný. Uvedl, že žalobci z jednání žalovaného žádná škoda nevznikla, žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť se nejednalo o řízení, kdy lze nárok konstitutivně přiznat, což žalobce před zahájením jakéhosi kvazi řízení věděl a byl s touto skutečností seznámen. Řízení před uvedeným soudem, ze kterého požaduje žalobce náhradu škody za vzniklé náklady řízení, nemělo charakter rozhodčího řízení či soudního řízení, ale jednalo se o soukromé kvazi řízení neupravené zákonem a upravené pouze soukromou [právnická osoba], rozhodnutí tak není vykonatelným titulem dle občanského soudního řádu. Žalovaný si doménu [webová adresa] registroval 8. 1. 2007 u [právnická osoba], součástí registrace nebylo ujednání, že by jakýkoli spor o doménu podléhal pravomoci rozhodčího soudu, již v minulosti byla možnost rozhodovat spory o domény v rozhodčím řízení před rozhodčím soudem zpochybněna ze strany Nejvyššího soudu České republiky (sp. zn. 23 Cdo 3895/2011), bez ohledu na to správce domén ustanovil na základě vlastního memoranda z vlastní vůle rozhodčí soud správcem sporu o doménu v rámci alternativního sporu o řešení sporu o domény, čímž de facto došlo k obejití zákona. Systém řešení sporů dle Pravidel alternativního řešení sporů není rozhodčím řízením dle zákona, držitel jména domény se zavazuje se mu podřídit, pokud si tento způsob řešení navrhovatel jednostranně zvolí, tento způsob řešení sporů není založen na smluvním základě ani na základě zákona, nejedná se o rozhodčí řízení dle zákona č. 216/1994 Sb., rozhodnutí není vykonatelným titulem. Ačkoli toto rozhodnutí není exekučním titulem, provede CZ.NIC na jeho základě zrušení registrace jména domény nebo její převod, tímto postupem je zasaženo ústavně garantované právo dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod na vlastnictví. Nejedná se tak o závazné rozhodnutí, spíše o nicotné rozhodnutí, pokud žalobce platil nějaký poplatek za takový spor soukromé společnosti na základě smlouvy, je to jeho odpovědnost, nikoli závazek žalovaného, žalobce tak nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ani jako vzniklou škodu, poplatek byl uhrazen dobrovolně. Žalovaný rozhodnutí neuznává a nepovažuje jej za rozhodnutí, nelze akceptovat, aby jakákoli společnost mohla v konkrétním rozhodnutí bez projevu svobodné vůle všech stran nahradit činnost obecných nezávislých soudů dle vlastního řádu, žalovaný proto namítá nedostatek pravomoci rozhodčího soudu jednat v dané věci, již z tohoto důvodu nemohl žalovaný způsobit žádnou škodu. Navíc z rozhodnutí vyplývá, že navrhovatelem byla společnost [právnická osoba], nikoli žalobce, žalobce tak není aktivně legitimován k náhradě škody, pokud zaplatil dobrovolně poplatek za řízení, ze kterého nemá žádná práva, jedná se o jeho rozhodnutí, není zde příčinná souvislost mezi uhrazením poplatku, jednáním žalovaného a vznikem údajné škody. Žalovaný poukázal na to, že se nejedná o doménový spor, žalovaný měl registrovanou doménu již od roku 2007 a k jejímu převodu byl vyzván až v roce 2019, tedy po 12 letech, navíc v již zmíněném kvazialternativním řízení bylo navrhovateli sděleno, že [anonymizováno] [země] má ochrannou známku až od roku 2012. Žalovanému z rozhodnutí nemůže vyplývat povinnost zaplatit poplatek, neboť ten si stanovila sama soukromá společnost, žalobce tento poplatek zaplatil, aniž byl sám navrhovatelem a aniž by mu vyplývala z rozhodnutí nějaká povinnost či právo. Dále žalovaný uvedl, že žalovaný byl držitelem domény již v roce 2007 a pravidla jsou z roku 2018, tedy byla mu vnucena, z rozhodnutí experta vyplývá, že žalovaný namítal nedostatek pravomoci a příslušnosti orgánu, doména mu byla odňata, tedy není pravdou, že by se rozhodnutí podrobil. Poukázal na to, že na základě rozhodnutí, které není exekučním titulem, nemůže žalovanému vyplývat povinnost k náhradě škody. 3. Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav: 4. Z nesporných prohlášení účastníků ve spojení s výpisem z registru doménových jmen správce domény CZ.NIC soud zjistil, že žalobce měl od 8. 1. 2007 registrovanou doménu [webová adresa]. 5. Z Pravidel registrace jmen domén účinných od 25. 5. 2018 soud zjistil, že tato pravidla vydalo sdružení CZ.NIC jako správce domény nejvyšší úrovně (ccTLD) .cz pro registraci a delegaci jmen domén druhé úrovně pod [webová adresa] jako pravidla upravující podmínky pro registrace jmen domén a nakládání s nimi. Z přílohy 3 těchto Pravidel soud zjistil, že tato příloha upravuje pr