8 C 218/2022-16 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 39 927,54 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 18. 11. 2019 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalovanému poskytl úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit žalobci v 72 splátkách po 894,56 Kč měsíčně, počínaje 20. 12. 2019. Úvěr byl úročen sazbou 13,50%. Žalobce svůj závazek splnil dne 18. 11. 2019, když převedl na účet žalobce částku 40 000 Kč. Žalobce tvrdil, že splnil zákonnou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení částky 37 179,54 Kč na jistině, 2 776,24 Kč na kapitalizovaném úroku, 1 220,25 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a dále zákonný úrok z prodlení od 31. 3. 2022. Před podáním žaloby zaslal právní zástupce žalobce žalovanému předžalobní výzvu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z předložených listin lze učinit následující skutková zjištění. Žalobce a žalovaný spolu uzavřeli dne 18. 11. 2019 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalovanému poskytl úvěr ve výši 40 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobci v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 894,56 Kč. Žalovaný své povinnosti z úvěrové smlouvy nehradil řádně a včas. Žalobce proto požaduje na předmětný úvěr uhradit 37 179,54 Kč na jistině, 2 776,24 Kč na kapitalizovaném úroku, 1 220,25 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a dále zákonný úrok z prodlení od 31. 3. 2022. Žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 23. 9. 2021 k uhrazení dluhu. Z vyjádření k procesu zkoumání úvěruschopnosti bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru zjišťoval informace důležité pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Čistý měsíční příjem žalovaného byl ve výši 19 747 Kč, pracovní smlouvu měl uzavřenou na dobu určitou, žalovaný bydlel v nájmu. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaný měl u žalobce uzavřenou úvěrovou smlouvu ze dne 6. 5. 2019. Až následně po uzavření předmětné úvěrové smlouvy ze dne 18. 11. 2019 uzavírá žalobce s žalovaným další úvěrové smlouvy (dne 27. 11. 2019, 20. 12. 2019 a 25. 11. 2019), toto zjištění ale není pro soud podstatné, neboť tyto smlouvy nepředcházely uzavření předmětné úvěrové smlouvy ze dne 18. 11. 2019. Soud v této věci tedy uzavřel, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z toho, že s žalovaným uzavřel toliko jednu předcházející smlouvu. Proto má soud za to, že úvěruschopnost žalovaného byla žalobcem posouzena s odbornou péčí. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dostál svým povinnostem a dlužnou částku uhradil, důkazní břemeno přitom leží na žalovaném. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného – spotřebitele – úvěr splácet, když v době uzavření úvěrové smlouvy předcházela této smlouvě toliko jedna úvěrová smlouva ze dne 6. 5. 2019. Tato skutková zjištění soudu vyplývají z předložené úvěrové smlouvy, oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný, výpisem z úvěrového účtu, sazebníku, předžalobní výzvy a podacího archu. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Soud učinil právní závěr, že žalovaný porušil závazkový vztah ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když nevrátil v plné výši půjčené peníze a dohodnutý úrok. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení nebylo prokázáno, že by své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy žalovaný dostál. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení. Zákonný úrok z prodlení upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. V řízení byl plně úspěšný žalobce, proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 598 Kč, odměna advokáta za zastupování žalobce v soudním řízení 1 500 Kč za 3 úkony právní služby (1x převzetí věci, 1x výzva k plnění, 1x sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů; sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby: 500 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a DPH ve výši 21 %, tj. 378 Kč, celkem tak náklady řízení činí 3 776 Kč.