13 C 20/2023-65 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu se žalobce domáhal po žalované vydání měřicího zařízení – plynoměru výrobního čísla [číslo] (dále jen„ plynoměr“). V žalobě uvedl, že k odběrnému místu [číslo], v bytě č. 2 umístěném v 5. poschodí v nemovitosti na adrese [adresa žalované] (dále jen„ odběrné místo“), byl ze strany obchodníka s plynem dne 26. 4. 2022 prostřednictvím aplikace [anonymizována tři slova] podán požadavek na ukončení dodávky plynu do odběrného místa z důvodu neplacení s požadovaným datem ukončení dodávky 27. 4. 2022. Žalobce se snažil o demontáž, avšak žalovaná znemožnila na adrese odběrného místa tuto demontáž provést. U vlastníka nemovitosti bylo před podáním žaloby telefonicky ověřeno, že žalovaná je vlastníkem členského podílu, ke kterému se váže právo nájmu předmětného bytu. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky. Z protokolu o montáži měřidla ze dne 21. 2. 2012 a Smlouvy o připojení k distribuční soustavě ze dne 31. 5. 2010 bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s obchodníkem s plynem smlouvu o připojení k distribuční soustavě, a že dne 21. 2. 2019 došlo na odběrném místě k instalaci měřidla za účelem měření spotřeby zemního plynu dodávaného žalované. Ze žádosti o ukončení distribuce plynu, oznámení o dočasném přerušení, oznámení o demontáži a přiložené fotodokumentace bylo prokázáno, že na odběrném místě žalované došlo k ukončení služeb distribuční soustavy podle Smlouvy o zajištění služby distribuční soustavy v souladu s Řádem provozovatele distribuční soustavy a ustanovení § 119 vyhlášky č. 349/2015 Sb. dnem 27. 4. 2022. Dále bylo prokázáno, že dne 26. 4. 2022 prostřednictvím aplikace [anonymizována tři slova] byl podán požadavek na ukončení dodávky plynu do odběrného místa z důvodu neplacení s požadovaným datem ukončení dodávky 27. 4. 2022. Žalobce se snažil o demontáž, avšak žalovaná znemožnila na adrese odběrného místa tuto demontáž provést. Z e-mailové konverzace a výše uvedených smluv soud zjistil, že žalovaná je vlastníkem družstevního podílu v nemovitosti na adrese [adresa žalované], se kterým je spojeno právo nájmu odběrného místa. Z dopisu ze dne 3. 5. 2022 a z dopisu ze dne 8. 3. 2022 bylo prokázáno, že žalovaná byla opakovaně upozorněna na neoprávněnou distribuci plynu na odběrném místě, a opakovaně byla vyzvána k umožnění přístupu k měřicímu zařízení. Dopisem ze dne 4. 1. 2023 byla žalované zaslána předžalobní výzva. Do současné doby žalovaná neumožnila žalobci demontáž měřicího zařízení, které je v majetku žalobce. V dané věci žalobce prokázal, že žalované bylo do odběrného místa namontováno předmětné měřicí zařízení, které je v jeho vlastnictví, a žalovaná poté, co jí byl odpojen plyn, neumožnila žalobci odpojení tohoto měřicího zařízení. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud učinil tento právní závěr: Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Hmotněprávní posouzení věci vychází ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále ze zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Bylo zjištěno, že v době rozhodnutí soudu žalovaná neoprávněně zadržovala měřicí zařízení ve vlastnictví žalobce, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalované povinnost věc vydat ve smyslu § 1042 občanského zákoníku. Dále soud vycházel z příslušných ustanovení energetického zákona, zejména z ustanovení § 59 odst. 1 písm. j) bod 6., § 71 odst. 1, 2, § 74 odst. 4 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, když ten řádně a včas vyzval žalovanou k plnění předmětného plnění. Náklady vznikly žalobci v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátem. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobci odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), a to za podmínek ustanovení § 11 odst. 1, písm. a), ve výši dle § 7 odst. 5, za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, tj. odměnu ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 4 500 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky za uvedených 3 úkony právní služby po 300 Kč + 21% DPH, tedy celkem na částku 6 534 Kč Celkem tak činí náklady úspěšného žalobce 8 534 Kč a soud uznal žalovanou povinnou zaplatit je žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.) (výrok II.).