17 C 391/2022-11 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 11. 2022 se žalobce po žalovaném domáhal zrušení vyživovací povinnosti stanovené naposledy v roce 2005 s tím, že žalobce ukončil studium na středním odborném učilišti a od 19. 10. 2022 nastoupil do zaměstnání. Žalovaný (otec žalobce) byl s touto skutečností obeznámen a výživné mu bylo naposledy strženo ze mzdy v prosinci 2022. Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soud nevyjádřil. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Při právním posouzení věci vycházel soud z ust. § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. a poměry účastníků posuzoval podle právní úpravy v novém občanském zákoníku, tj. zákoně č. 89/2012 Sb., dále jen„ o.z.“, konkrétně dle ustanovení citovaných dále. Podle § 859 o.z. vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti. Podle § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Soud po provedeném dokazování vyšel z tvrzení žalobce, že ukončil studium na středním odborném učilišti a je již schopen sám se živit. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci tudíž zanikla ke dni 19. 10. 2022. Vzhledem k těmto závěrům soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zrušil (výrok I.). Žalobce měl v řízení plný úspěch, proto by mu ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. náleželo právo na náhradu nákladů řízení. Vhledem k tomu, že řízení o určení vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi je osvobozeno od placení soudních poplatků a v řízení nevyšlo najevo, že by žalobci vznikly nějaké další náklady, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II.).