21 C 143/2022-25 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 22. 6. 2022 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení žalované částky jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) – a žalovaným dne 16. 12. 2019 a jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 21. 1. 2020. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o.s.ř. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého žalovaný dne 16. 12. 2019 uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o revolvingovém úvěru vedeném na účtu č. [bankovní účet], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr do výše úvěrového limitu 27 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu, úroková sazba byla sjednána ve výši 16,9 % ročně. To vyplývá ze smlouvy. Žalovaný se zavázal splácet úvěr splátkami ve výši 1 350 Kč měsíčně, své povinnost neplnil, proto právní předchůdce žalobce v souladu s čl. 7 smlouvy rozhodl o zesplatnění úvěru ke dni 24. 7. 2020. To vyplývá z rozhodnutí o zesplatnění. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil část dluhu a dlužil částku 13 432,01 Kč. To vyplývá z výpisu z účtu a přehledu o umořování dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020 byl dluh postoupen žalobci a postoupení dluhu bylo žalovanému oznámeno. To vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaný tak dluží žalobci částku 13 432,01 Kč. Dále lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalovaný dne 21. 1. 2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 150 702 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 11,90 % ročně. To vyplývá ze smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíčními splátkami, svoji povinnost neplnil, proto právní předchůdce žalobce využil svého práva a rozhodl o zesplatnění úvěru k datu 26. 7. 2020. Ke dni zesplatnění činil dluh 153 576,43 Kč, žalovaný svůj závazek co do důvodu a výše písemně uznal dne 17. 3. 2021. To vyplývá z rozhodnutí o zesplatnění, výpisu z účtu a uznání závazku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021 byl dluh postoupen žalobci a postoupení dluhu bylo žalovanému oznámeno. To vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaný tak dluží žalobci částku 153 576,43 Kč. Žalovaný dluh žalobci nezaplatil ani po předžalobní upomínce zástupce žalobce. To vyplývá z upomínky ze dne 16. 3. 2022. Právní vztahy mezi žalobcem a žalovaným je třeba posoudit dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) upravujících smlouvu o úvěru. Povinnost žalovaného zaplatit, resp. vrátit žalobci úvěr, vyplývá z § 2399 o.z. Výše úroků z prodlení vyplývá a je v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalobci vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za dva úkony po 7 820 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, podání žaloby), dále za 1 úkon po 3 910 Kč dle § 7 a § 11 odst. 2 písm. h) (výzva k plnění), dále jsou náklady žalobce tvořeny náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., a dále soudním poplatkem ve výši 6 681 Kč. Soud za výzvu advokáta přiznal odměnu v poloviční výši dle § 11 odst. 2 písm. h/ citované vyhlášky, neboť žalovaného k zaplacení vyzýval již právní předchůdce žalobce, okolnostem případu tak zcela vyhovovalo zaslání jen jednoduché výzvy k plnění. Pokud zástupce žalobce činil vůči žalovanému předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem, šlo o úkon zbytečný a neúčelný, soud proto žalobci přiznal právo na odměnu odpovídající jednoduché výzvě k plnění. Lhůtu k plnění dle výroků I. a II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.