10 C 40/2024-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 180 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel s původní věřitelkou – , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“) smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému dne 14. 4. 2023 peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku jednorázově splatit dne 14. 5. 2023. Žalovaný zápůjčku v plné výši čerpal, avšak poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Pohledávka byla postoupena v celkové výši 15 180 Kč (11 000 Kč – nedoplatek jistiny, 4 180 Kč poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky). Žalovaný dluh neuhradil ani po předžalobní upomínce.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř.Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 14. 4. 2023 vzal soud za prokázané, že původní věřitelka se zavázala poskytnout žalovanému 11 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 180 Kč nejpozději do 14. 5. 2023. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky zaslala na účet, který žalovaný označil. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek neuhradil ničeho. Od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávka ze smlouvy o půjčce byla řádně postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno.Na základě předložených listinných důkazů učinil soud právní závěr, že mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy bylo zjištěno, že původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky v souladu s uzavřenou smlouvou o spotřebitelském úvěru, avšak žalovaný porušil svou povinnost vrátit věřitelce řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatku, když neuhradil ničeho. Postoupení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z původní věřitelky na žalobkyni posoudil soud dle § 1879 a násl. o. z. O úrocích z prodlení rozhodl soud dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením č. 351/2013 Sb., které stanoví výši úroků z prodlení.S ohledem na skutkové a právní závěry soud uzavřel, že je žaloba důvodná a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení.O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalobkyni vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalobkyně soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“), když šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč. Náklady žalobkyně jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 300 Kč (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 AT, dále jsou náklady žalobkyně tvořeny náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, DPH ve výši 21 % a dále soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celkem náklady řízení činí 2 252 Kč, k jejichž zaplacení byl žalovaný zavázán v obecné pariční lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Proto soud rozhodl o nákladech právního zastoupení dle § 14b označené vyhlášky.