13 C 160/2024 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu se žalobce domáhal po žalované vydání měřicího zařízení – plynoměru výrobního čísla , hodnota, (dále jen „plynoměr“). V žalobě uvedl, že předmětný plynoměr je ve vlastnictví žalobce a žalovaná je vlastníkem nemovitosti na adrese , Adresa zainteresované osoby 0/0, , kde se ve sklepě nachází odběrné místo č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „odběrné místo“). Dne 30. 6. 2023 proběhla na odběrném místě kontrola plynoměru. Dne 20. 12. 2023 byl ze strany obchodníka s plynem prostřednictvím aplikace , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, podán požadavek na přerušení dodávky plynu do odběrného místa z důvodu neplacení s požadovaným datem ukončení dodávky 4. 1. 2024. Dne 4. 3. 2024 byl ze strany obchodníka s plynem prostřednictvím aplikace , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, podán požadavek na ukončení dodávky plynu do odběrného místa z důvodu neplacení s požadovaným datem ukončení dodávky 6. 3. 2024. Žalobce se snažil o demontáž, avšak žalovaná ani poslední evidovaný zákazník , jméno FO, , neumožnili na adrese odběrného místa tuto demontáž provést.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě.Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky.Z protokolu o kontrole plynoměru soud zjistil, že dne 30. 6. 2023 žalobkyně provedla kontrolu plynoměru na odběrném místě , Anonymizováno, , Anonymizováno, na adrese , adresa, .Ze žádosti o přerušení distribuce plynu, žádosti o ukončení distribuce plynu, protokolů a přiložené fotodokumentace bylo prokázáno, že k odběrnému místu žalované obchodník s plynem požádal dne 20. 12. 2023 o přerušení distribuce plynu z důvodů neplacení zákazníkem. Žalobce se pokusil ve dnech 8. 1. 2024, 16. 1. 2024, 12. 2. 2024 o zajištění přerušení dodávek plynu, a to neúspěšně z důvodu nepřítomnosti zákazníka nebo jeho nespolupráce. Dále bylo prokázáno, že dne 4. 3. 2024 prostřednictvím aplikace , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, byl podán požadavek na ukončení dodávky plynu do odběrného místa z důvodu neplacení s požadovaným datem ukončení dodávky 6. 3. 2024. Žalobce se snažil o demontáž plynoměru ve dnech 22. 3. 2024 a 12. 4. 2024, avšak žalovaná neumožnila na adrese odběrného místa tuto demontáž provést. K ukončení služeb distribuční soustavy došlo podle Smlouvy o zajištění služby distribuční soustavy v souladu s Řádem provozovatele distribuční soustavy a ustanovení § 119 vyhlášky č. 349/2015 Sb. dnem 6. 3. 2024.Náhledem do katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaná je jediným vlastníkem nemovitosti na adrese , Adresa zainteresované osoby 0/0, , kde se nachází odběrné místo.Z dopisu ze dne 25. 3. 2024 bylo prokázáno, že žalovaná byla upozorněna na neoprávněnou distribuci plynu na odběrném místě a byla vyzvána k umožnění přístupu k měřicímu zařízení. Dopisem ze dne 24. 4. 2024 byla žalované zaslána předžalobní výzva. Do současné doby žalovaná neumožnila žalobci demontáž měřicího zařízení, které je v majetku žalobce.V dané věci žalobce prokázal, že žalované bylo do odběrného místa namontováno předmětné měřicí zařízení, které je v jeho vlastnictví, a žalovaná poté, co jí byl odpojen plyn, neumožnila žalobci demontáž tohoto měřicího zařízení.Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud učinil tento právní závěr:Hmotněprávní posouzení věci vychází ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále ze zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Bylo zjištěno, že v době rozhodnutí soudu žalovaná neoprávněně zadržovala měřicí zařízení ve vlastnictví žalobce, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalované povinnost věc vydat ve smyslu § 1042 občanského zákoníku. Dále soud vycházel z příslušných ustanovení energetického zákona, zejména z ustanovení § 59 odst. 1 písm. j) bod 6., § 71 odst. 1, 2, § 74 odst. 4 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb.O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, když ten řádně a včas vyzval žalovanou k plnění předmětného plnění. Náklady vznikly žalobci v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátem. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobci odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), a to za podmínek ustanovení § 11 odst. 1, písm. a), ve výši dle § 7 odst. 5, za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, tj. odměnu ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 4 500 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky za uvedených 3 úkony právní služby po 300 Kč + 21% DPH, tedy celkem částku 6 534 Kč. Celkem tak činí náklady úspěšného žalobce 8 534 Kč a soud uznal žalovanou povinnou zaplatit je žalobci k rukám jeho advokáta v souladu s § 149 odst. l o. s. ř. (viz výrok II.).