17 C 41/2024-32 — Okresní soud v Hradci Králové

Manželka podala dne 2. 2. 2024 k soudu návrh na rozvod manželství. V žalobě uvedla, že manželství s , Jméno zainteresované osoby 1/0, uzavřeli dne 14. 6 2015 před , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, a z manželství se narodila dosud nezletilá dcera , Anonymizováno, , narozená , datum, , jejíž poměry byly pro dobu po rozvodu manželství upraveny opatrovnickým soudem. Podle manželky je manželství rozvrácené a nelze očekávat jeho obnovení. Manželé ukončili společné soužití, a to jak po stránce intimní, tak po stránce společného hospodaření v březnu 2023. Manželka příčinu rozvratu manželství spatřuje v rozdílných představách účastníků o společném manželském soužití, včetně odlišných pohledů na vedení společné domácnosti, společného hospodaření i výchovu dcery. V důsledku nedostatečné komunikace mezi účastníky pak došlo k vzájemnému odcizení, které je nezvratné.Manžel se k žalobě o rozvod připojil a stejně jako manželka označil za příčinu rozpadu manželství odlišné pohledy manželů na vedení společné domácnosti, zejména pak otázky společného hospodaření, když manželka nebyla ochotna tyto řešit, a tak došlo k ochlazení jejích citů vůči manželovi, což vyústilo v navázání mimomanželského vztahu manželkou.Účastníci souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a tudíž bez jejich výslechů.V dané věci soud z oddacího listu a shodných tvrzení účastníků zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne 14. 6. 2015 před , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, a z manželství se narodila dosud nezletilá dcera , Anonymizováno, , narozená , datum, , jejíž poměry byly pro dobu po rozvodu manželství upraveny rozsudkem zdejšího soudu č. j. 0 Nc 1836/2024–71 ze dne 30. 7. 2024, jež nabyl právní moci dne 13. 9. 2024. Ohledně příčiny rozvratu manželství oba manželé shodně uvedli, že tato tkví v neshodách týkajících se jejich společného manželského soužití, zejm. pak otázek společného hospodaření. Tyto vedla ke ztrátě vzájemné citové náklonnosti, když nyní oba manželé vylučují, že by bylo ještě možné manželské soužití obnovit.Při hmotněprávním posouzení věci soud postupoval v souladu s § 3028 odst. 2 NOZ, zákona č. 89/2012 Sb., a zánik manželství rozvodem po právní stránce posoudil dle § 754 a násl. NOZ.Dle § 755 odst. 1 NOZ může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.Dle § 756 NOZ soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud není dále stanoveno jinak.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství dle § 755 odst. 1 a 3 NOZ, a proto manželství účastníků rozvedl.Rozvodu manželství brání skutečnosti dle § 755 odst. 2 NOZ, byl-li by rozvod v rozporua) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, nebob) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.Žádné takové skutečnosti nebyly v řízení tvrzeny, zjištěny, ani nevyšly jinak najevo (§ 132 o.s.ř.).Soud po provedeném dokazování uzavřel, že manželství účastníků je v současné době nefunkční a pro přednesený postoj obou manželů nelze očekávat obnovení manželského soužití. Vztah účastníků je narušen, když příčinou rozvratu manželství jsou rozdílné představy o společném manželském soužití, které vedly k odcizení, když ke dni vydání toho rozhodnutí spolu manželé déle než 1,5 roku nežijí. Ani jeden z manželů již nemá zájem v manželském svazku setrvávat.Soud z uvedených důvodu podané žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl, když neshledal, že by zde existovaly nějaké mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť dospěl k závěru, že přiznání náhrady nákladů řízení neodůvodňují ani okolnosti případu, ani poměry účastníků (výrok II. rozsudku).